V evangeliu Jana ve 14. kapitole Ježíš říká, že přišel čas, abychom pochopili své nebeské postavení v něm. Ježíš vysvětloval učedníkům: „Protože já žiji, také vy budete žít. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ (Jan 14, 29–20) „Ten den“, o kterém mluvil Ježíš, je právě teď. Stručně řečeno, musíme porozumět svému nebeskému postavení v Kristu.
Většina z nás zná svou pozici v něm – že s ním sedíme v nebi – ale pouze jako teologický fakt. Potřebujeme to prožít. Co se myslí slovy „naše pozice v Kristu“? Velmi jednoduše, pozice je místo, kde je někdo umístěn. Bůh nás umístil tam, kde jsme, to je v Kristu.
Ovšem Kristus je v Otci, sedí po jeho pravé ruce. Takže, pokud jsme v Kristu, pak vlastně sedíme s Ježíšem v trůnním sále, kde on nyní je. To znamená, že sedíme v přítomnosti Všemohoucího. To je to, o čem Pavel mluví, když říká: „Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši“ (Efezským 2,6).
Ve chvíli, kdy uvěříš v Ježíše, jsi vírou přijat do Krista. Bůh tě uznává ve svém Synovi a usadí tě s ním v nebesích. To není pouze teologický pojem, ale pravda, faktické postavení. Takže, když odevzdáte svou vůli Pánu, můžete si nárokovat všechna duchovní požehnání, která s vaší pozicí přicházejí.
Samozřejmě, že být „v Kristu“ neznamená, že opustíš tuto zemi. Nemůžeš si navodit nějaké emoce nebo pocity, které tě doslovně vezmou do nebe. Ne, nebe přišlo dolů k tobě. Kristus Syn a Bůh Otec, vstoupili do tvého srdce a učinili si tam příbytek: „Ježíš mu odpověděl: ‚Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.‘“ (Jan 14,23)
Zanechte své hříchy a věci světa za sebou a „odložte každou přítěž a tělesnost, která se vás snadno drží.“ (viz Židům 12,1) Vstupte dovnitř a zaujměte své postavení v Kristu. Povolal vás, abyste vstoupili a radovali se z přijetí. A tak až se zítra probudíte, zakřičte: „Haleluja! Bůh mě přijal a mé srdce je plné chvály a radosti.