Jak se v praxi naučíme milovat druhé tak, jako nás miluje Kristus? Jan píše: „Sestry vzkázaly Ježíšovi: ‚Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.‘ Když to Ježíš uslyšel, řekl: ‚Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.‘ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.“ (Jan 11,3–6)

Nic nepohne srdcem našeho Boha více než duše, která je naplněna zármutkem. Zármutek je definován jako „hluboké trápení“ nebo ‚zármutek způsobený extrémním utrpením“. Izajáš nám říká, že sám Hospodin poznal tuto nejbolestnější emoci: „Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi“ (Izajáš 53,3).

Pokud jste opravdu milovali a následovali Ježíše, ale nyní jste chladní a lhostejní, Duch svatý vás zve, abyste se vrátili do milosrdné Kristovy náruče. Slyšte prosím, co říká Duch svatý: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví“ (Zjevení 2,7).

Duchovní chlad vede k tvrdosti srdce. Právě to má Pavel na mysli, když mluví o Kristově návratu: „Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha.“ (2. Tesalonickým 2,3) Ti, kteří „nepřijali a nemilovali pravdu“ (2 Te 2,10), propadnou klamu; budou věřit spíše lži než pravdě.

„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.“ (Efezským 2,4-6)

Copak to nevíš? Copak neslyšíš? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho moudrost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (Izajáš 40,28-31)

Nemůžeme správně sloužit Ježíši, pokud neznáme hloubku jeho lásky k nám. Jak píše Jan: „My milujeme, neboť on první miloval nás.“ (1. Janova 4,19) Je životně důležité přijmout Pánovu lásku a také ji Pánu oplácet.

Mocně a účinně jednat lze skrze vroucí modlitbu. V noci, kdy Ježíš zápasil v modlitbě se svým posláním zemřít na kříži, jeho učedníci nedokázali zůstat vzhůru s otevřenýma očima, natož aby ho podporovali v modlitbách. Ježíš jim tedy řekl: „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné“ (Matouš 2,41).

V žalmu 27 volá král David v zoufalství k Bohu v naléhavé modlitbě: „Slyš mě, Hospodine, hlasitě volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě … Žádal jsem Hospodina o jediné, po tom jsem toužit nikdy nepřestal“ (Ž 27, verše 7 a 4). Jeho modlitba vyjadřuje jedinou touhu, něco, co se pro něj stalo naprosto zásadním.

Ve starověkém Izraeli představovala truhla smlouvy milosrdenství Boží - mocnou pravdu, která je ztělesněna v Kristu. Máme přijmout jeho milosrdenství, důvěřovat v spásnou moc jeho krve a být spaseni na věky. Takže je možné se vysmívat zákonu, dělat si legraci ze svatosti a shodit vše, co se řeklo o Bohu. Ale když se někdo vysmívá Božímu milosrdenství, rychle přichází soud. Pokud někdo pošlape jeho milosrdnou krev, bude čelit jeho strašnému hněvu.

Jestliže jsi členem pravé Boží církve, pak musíš být znám pod jménem „Jehova Shammah“ – „Hospodin je tam“ (Ezechiel 48,35). Druzí o tobě musí říci: „Je zjevné, že Pán je s ním. Pokaždé, když ho vidím, cítím přítomnost Ježíše. Jeho život skutečně odráží Boží slávu.“