Jestliže jsi členem pravé Boží církve, pak musíš být znám pod jménem „Jehova Shammah“ – „Hospodin je tam“ (Ezechiel 48,35). Druzí o tobě musí říci: „Je zjevné, že Pán je s ním. Pokaždé, když ho vidím, cítím přítomnost Ježíše. Jeho život skutečně odráží Boží slávu.“
Pokud jsme čestní, musíme si přiznat, že často druhým nevoníme Pánovou sladkou přítomností. Proč? Křesťané tráví svůj čas tak, že se zapojují do dobrých náboženských aktivit - modlitebních skupin, Biblických studií, evangelizačních aktivit - a to je velice chvályhodné. Ale mnoho z nich tráví jen maličko času sami s Pánem, pokud vůbec někdy slouží Pánu osobně na modlitbách.
Pánovu přítomnost zkrátka nelze předstírat. Je to pravda, ať to aplikujeme na osobní život nebo na celé tělo Kristovo. Když mluvím o Boží přítomnosti, nemluvím o nějakém druhu duchovní aury, která mysticky obklopuje osobu nebo sestupuje dolů při bohoslužbě. Spíše je to důsledek jednoduchého, ale mocného chození vírou. Ať už se projeví v životě křesťana nebo v celém shromáždění, lidé si to zapamatují. Řeknou si: „Ten člověk byl s Ježíšem“ nebo „Toto shromáždění opravdu věří tomu, co kážou.“
Chce to více, než jen mít dobrého pastora, aby vznikl sbor Jehova Shammah. Je potřeba, aby ospravedlnění Boží lidé trávili čas v modlitební komůrce. Když přijde cizí člověk na bohoslužbu a řekne: „Cítil jsem tam přítomnost Pána Ježíše,ׅ“ můžete si být jisti, že to nebylo jenom kvůli kázání nebo chválám. Bylo to proto, že shromáždění spravedlivých vstoupilo do Božího domu a Pánova sláva přebývala v jejich středu.