Nemůžeme správně sloužit Ježíši, pokud neznáme hloubku jeho lásky k nám. Jak píše Jan: „My milujeme, neboť on první miloval nás.“ (1. Janova 4,19) Je životně důležité přijmout Pánovu lásku a také ji Pánu oplácet.
Krásně to ilustruje příběh ženy, která se objevila na večeři, které se Ježíš účastnil. „Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. A hle, jedna městská hříšnice … přinesla alabastrovou nádobku vzácného oleje, poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu je skrápět slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je vzácným olejem.“ (Lukáš 7,36–38)
Toto je jedna z nejdojemnějších scén v celém Božím slově. „Žena z ulice“ se objevila na večeři pořádané uznávaným náboženským vůdcem. Byl to nepříjemný okamžik, přesto to všechno souviselo s Janovým tvrzením: „Milujeme, protože on nejprve miloval nás.“
„Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: ‚Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Copak neví, jaká je to hříšnice?!‘ ‚Šimone,‘ oslovil ho Ježíš, ‚chci ti něco říci.‘ ‚Jen mluv, mistře,‘ odpověděl farizeus.
‚Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?‘ ‚Řekl bych, že ten, kterému víc odpustil,‘ odpověděl Šimon. ‚Správně jsi usoudil,‘ řekl Ježíš.“ (Lukáš 7,39-43)
Ježíšův názor na Šimona je jasný. „Proto ti říkám: ‚Je jí odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo.‘“ (L 7,47)
Tato žena, citově rozervaná životem, který vedla, cítila Boží milující milost tak mocně, že Ježíšovu lásku musela opětovat a stálo ji to hodně. Ale s radostí zaplatila cenu nejen drahým olejem, ale také svou vlastní důstojností. Ostatní u stolu možná byli v rozpacích, ale ona byla pochválena za hlubokou lásku vůči Spasiteli.