Ve starověkém Izraeli představovala truhla smlouvy milosrdenství Boží - mocnou pravdu, která je ztělesněna v Kristu. Máme přijmout jeho milosrdenství, důvěřovat v spásnou moc jeho krve a být spaseni na věky. Takže je možné se vysmívat zákonu, dělat si legraci ze svatosti a shodit vše, co se řeklo o Bohu. Ale když se někdo vysmívá Božímu milosrdenství, rychle přichází soud. Pokud někdo pošlape jeho milosrdnou krev, bude čelit jeho strašnému hněvu.
Přesně to se stalo Pelištejcům, když truhlu ukradli. Dopadla na ně smrtící zhouba, takže nakonec museli přiznat: „To není jen náhoda nebo souhra okolností. Boží ruka je jasně proti nám.“ Zvažte, co se stalo, když byla truhla odvezena do pohanského chrámu Dágona na posměch izraelskému Bohu. Uprostřed noci se z truhly milosrdenství stala hůl soudu. Socha Dágona padla na tvář před truhlou, jeho hlava a ruce ležely ulomeny na prahu (viz 1. Samuelova 5,2–5).
Milovaní, tady by dnes měla být Amerika. Měli jsme být souzeni už dávno. Říkám všem, kdo se vysmívají a zpochybňují Boží milosrdenství: „Klidně udělejte vše, aby se Kristova církev dostala pod moc sekularismu nebo agnosticismu. Ale pokud se budete vysmívat Kristovu milosrdenství, Bůh svrhne veškerou vaši moc a autoritu. Jeremjáš říká: „Hospodinova láska nepomíjí, jeho slitování nikdy nekončí.“ (Pláč 3,22). Proto když se lidé vysmívají nekonečnému milosrdenství v Kristu, je soud jistý.“
Pouze Pánovo milosrdenství zadržuje soud. Amerika právě z této milosti těží. Je neuvěřitelné, že naše země soupeří se zbytkem světa o odstranění Boha a Krista ze společnosti. Přesto se Pánu nikdo nebude posmívat; Pán miluje tento národ a jeho milosrdenství přetrvá navždy. Věřím, že proto na nás stále vylévá požehnání. On touží, aby nás jeho dobrota dovedla k pokání (viz Římanům 2,4).
Nemáme si zoufat nad současným stavem. Rmoutí nás příšerný úpadek, výsměch a hřích, ale máme naději, protože víme, že Bůh má nad tím plnou kontrolu. Víme, že Boží milosrdenství přetrvá navždy.