„Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem. Ten vanul celou noc, až se z moře stala souš. Vody se rozestoupily a synové Izraele prošli skrz moře suchou nohou. Vody jim byly stěnou po pravici i levici!“ (Exodus 14,21-22)
To je jeden z největších projevů Boha v celé historii světa. Žádný lidmi zaznamenaný jev nebyl podobný tomuto obrazu Boží slávy. Zkuste si představit stěny vody rostoucí každou minutou rozdělující moře na dvě poloviny.
Izraelité přešli po suché zemi na druhou stranu. Jakmile tam bezpečně byli, ohlédli se a viděli své egyptské utlačovatele zavalené zdmi vody. Bůh zázračně dovedl svůj lid k vítězství, a ten tancoval radostí a provolával chvály.
„Tehdy zpíval Mojžíš se syny Izraele Hospodinu tuto píseň: ,Zazpívám Hospodinu, slavně se vyvýšil … Hospodin je má síla a píseň stal se mou spásou. On je můj Bůh a já ho chci chválit, Bůh mého otce, chci ho velebit.‘“ (Ex 15, 1-2)
Co se dál dělo s Izraelem? Těžko uvěřit, už tři dny po jejich neskutečném vítězství byli naprosto skleslí. V poušti žíznili po vodě a Bůh je dovedl k vodní nádrži v Maře. Ale voda byla hořká! „Když potom přišli do Mary, nemohli místní vodu pít, neboť byla hořká. Proto se jmenuje Mara (Hořkost.)“ (Exodus 15,23) A jak vyplivli hořkou vodu z úst, jejich víra byla otřesena. V pouhých třech dnech sestoupili z vrcholu největšího vítězství všech dob do nejhlubšího údolí zoufalství.
O co šlo? U Rudého moře a u nádrže v Maře Bůh svůj lid zkoušel: „Tam dal Hospodin lidu ustanovení a řád a tam jej vyzkoušel.“ (Exodus 15,25) Jednoduše řečeno, Bůh s nimi byl ve chvílích duchovních výšek i u duchovních propadů. Měli jen následovat Pána, dokud nedojdou do zaslíbené země.
Bůh ti v době zkoušek říká: „Chci, abys vše i nadále činil ve víře, protože tě vedu k určitému cíli.“