Přichází kalamity v takovém rozsahu, jaký jsme doposud nezažili: hurikány, požáry, záplavy, sucho, národní nepokoje. Na všech stranách roste strach a beznaděj a ti největší skeptici dokonce tvrdí, že jsme již na počátku třetí světové války.
Co může činit Boží lid, aby pohnul Božím srdcem v této těžké době? Církev samozřejmě není bezmocná. Prorok Joel řekl: „Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem. … Navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný“ (Joel 2, 12-13).
Všichni starozákonní proroci vyzývali Boží lid, aby se sjednotil na modlitbách. Sám Ježíš prohlásil: „Je psáno: Můj dům bude zván domem modlitby“ (Matouš 21,13). Ve skutečnosti se dějiny světa utvářejí podle modliteb Kristovy církve.
Duch svatý se nejprve projevil v Božím domě, v horní místnosti. Učedníci se tam „svorně a vytrvale modlili“ (Skutky 1,14). Dozvídáme se, že Petr byl z vězení osvobozen andělem, zatímco „se shromáždilo mnoho lidí a modlili se“ (Sk 12,12). Za Petrovo osvobození se konaly nepřetržité společné modlitby.
Zcela zřejmě Bůh mocně koná díky modlitbám své církve. Tudíž nemůžeme podceňovat výzvu k modlitbám. Víme, že církev má pověření získávat duše, provozovat charitu, sloužit ve shromáždění kázáním Božího slova. Ale především má být církev domem modlitby – to je její prvořadé poslání.
„Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní“ (Matouš 18,19).
Avšak moc modlitby není vyhrazena pouze pro velké shromáždění; můžeme ji obdržet i v soukromí svého domova. Ježíš praktikoval a doporučil svým učedníkům modlitbu o samotě. „Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí“ (Matouš 6,6). Domy v Ježíšově kultuře měly vnitřní místnost, která sloužila jako skladovací prostor. Bylo to místo, kde se mohli modlit skryti, takže té myšlence snadno porozuměli.
Ježíš šel v takové soukromé modlitbě příkladem: „Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil“ (Marek 1,35). „Když propustil zástupy, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil“ (Matouš 14,23).