Je nemožné žít svatý život bez toho, abys trávil hodně času na kolenou hledáním Boha, který ti dá moc a sílu vést takový život. V Danielově životě vidíme tento životní styl i Boží odpověď pro hledajícího.

Když Daniel a jeho tři přátelé spolu s tisíci krajany padli do zajetí, museli být velmi ohromeni v okamžiku, kdy poprvé vstoupili do Babylonu. Město bylo plné zhýralosti, nemravnosti a modloslužby. Takové prostředí silně útočilo na duchovní život těchto čtyř mužů.

Jednoho dne, když jsme žili v Detroitu, zaklepal někdo na dveře. Byli to filmoví producenti pro S.W.A.T. II a řekli nám: „Rádi bychom měli v záběru váš dům. Herci, kteří se vydávají za „majitele“ vašeho domu, budou pouze stát na chodníku. Dovnitř nikdo nepůjde. A rádi bychom za to zaplatili.“

Říkám: „To je úžasné! Určitě!“

Přinesli všechny papíry a dali mi 50 dolarů. Obdržel jsem šek na 50 dolarů s nápisem S.W.A.T. II Firestorm. Řekli mi: „Můžete se dívat.“

Církev, jak ji známe dnes, začala pokáním. Když Petr o Letnicích kázal o kříži, tisíce lidí přišly ke Kristu. Nová církev byla jedním tělem, skládajícím se ze všech ras, a všichni byli naplněni vzájemnou láskou. Jejich společný život byl charakterizován evangelizací, duchem oběti a dokonce mučednictvím.

Ježíš stál v chrámu a volal: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!“ (Matouš 23,37) Když to čtu, napadne mě otázka: Odvrhne v novozákonní době Bůh člověka, který odmítl jeho nabídky milosti, milosrdenství a probuzení?

Ježíš na to odpověděl: „Hle, váš dům vám teď zůstane pustý.“ (Matouš 23,38) Řekl jim tím: „Tento chrám je od nynějška pouze vaším domem, ne mým. Opouštím ho a zůstane opuštěný a zbytečný.“

Žijeme v době největšího zjevení evangelia v dějinách. Je mnoho kazatelů, knih a mediálních informací o evangeliu než kdy bylo. Přesto nikdy nebylo více úzkosti, trápení a starostí mezi Božím lidem. Pastoři v dnešní době se snaží kázat tak, aby pozvedli lidi a pomohli jim vypořádat se se zoufalstvím.

Znovu a znovu se žalmista ptá: „Proč je má duše zdeptaná? Cítím se neužitečný a opuštěný. V mém nitru je velký nepokoj. Proč Pane? Proč se cítím tak bezradný ve svém neštěstí?“ (viz Žalm 42,11 a Žalm 43,5) Tyto otázky si kladlo mnoho lidí, kteří milovali Boha a sloužili mu.

Před více než 2 000 lety Ježíš uskutečnil zaslíbení z knihy Genesis. Přišel rozdrtit hlavu žalobce.

Mnozí z vás jsou obviňováni. Probouzíte se někdy ve 3:00 ráno a cítíte tíhu obviňování? Je to zvláštní. Probouzím se téměř každou noc, ale mnohokrát, když se probudím uprostřed noci, je moje mysl zaplavená úzkostí a pocitem, že jsem něco udělal špatně.

V poslední době vidím tolik lidí, zvláště mladých, kteří ztratili naději. Nemají důvod, proč žít dál; budoucnost pro ně nemá smysl. Je to skutečně jedna z tragédií naší doby.

Někdy v životě prožíváme nejlepší období, a přesto mohou přijít velká soužení a zkoušky. Víra je potom velmi náročná. Je potřeba abychom, jakmile uslyšíme Boží slovo, ho poslechli. Nezáleží na tom, jak velké jsou překážky a jak nemožné jsou okolnosti. Máme věřit Božímu slovu a jednat podle něj. Pán říká: „Můj slib je vše, co potřebuješ.“