Církev, jak ji známe dnes, začala pokáním. Když Petr o Letnicích kázal o kříži, tisíce lidí přišly ke Kristu. Nová církev byla jedním tělem, skládajícím se ze všech ras, a všichni byli naplněni vzájemnou láskou. Jejich společný život byl charakterizován evangelizací, duchem oběti a dokonce mučednictvím.
Nádherný začátek odráží Boží slova o Izraeli: „Já jsem tě zasadil jako vybranou révu, zcela spolehlivé símě.“ Zbytek verše popisuje, co se často stává. „Jak to, že ses mi změnila v podřadné cizí víno?“ (Jeremjáš 2,21) Bůh tím říkal: „Zasadil jsem tě správně. Byl jsi můj, nesl jsi mé jméno a povahu, ale teď jsi zdegeneroval.“
Co způsobilo degeneraci v církvi? Vždy to bylo a bude modlářství. Bůh mluví o modlářství, když říká Jeremjášovi: „Cožpak nějaký národ vyměnil bohy? A přitom to bohové nejsou! Ale můj lid zaměnil svoji slávu za to, co mu neprospěje.“ (Jeremjáš 2,11)
Většina dnešních křesťanských učení nazývá modlou cokoli, co stojí mezi Božím lidem a Bohem, ale to je pouze částečný popis modlářství. Modloslužba má co do činění s mnohem hlubším problémem srdce. Modlou číslo jedna mezi Božím lidem není cizoložství, pornografie nebo alkohol. Je to mnohem silnější žádostivost.
Co je to za modlu? Je to hnací ambice k úspěchu. Má dokonce doktrínu, která to ospravedlňuje. Jeden muž řekl: „Kdo zemře s nejvíce hračkami, vyhrává.“
Je tragické, že jsou do toho chyceni i křesťané. Jak daleko jsme se odchýlili od evangelia života skrze umírání sobě, egu a světským ambicím. Modloslužba úspěchu charakterizuje mnoho lidí v dnešním Božím domě. Tito lidé jsou upřímní, morálně čistí, plní dobrých skutků; ale ve svých srdcích si vytvořili modlu ctižádosti a nechtějí se jí vzdát.
Bůh rád žehná svému lidu. Chce, aby jeho lid měl úspěch ve všem, do čeho se poctivě pustí. Ale nyní v zemi řádí duch, který přebírá moc nad zástupy: to je duch touhy po slávě a majetku.