Když Daniel a jeho tři přátelé spolu s tisíci krajany padli do zajetí, museli být velmi ohromeni v okamžiku, kdy poprvé vstoupili do Babylonu. Město bylo plné zhýralosti, nemravnosti a modloslužby. Takové prostředí silně útočilo na duchovní život těchto čtyř mužů.
Daniel s přáteli učinili závazek. Řekli si mezi sebou: „Nebudeme dělat kompromisy. Nebudeme přejímat morální standardy Babyloňanů. Oddělíme se od ostatních a budeme důslední ve své víře.“ Tito čtyři muži nesdíleli své rozhodnutí s ostatními, bylo to jen mezi nimi a Bohem. Zdá se, že zde šlo o víc než pouze o úsilí vyhnout se všemu nečistému.
„Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem, které pil král při svých hodech. Požádal velitele dvořanů, aby se nemusel poskvrňovat“ (Daniel 1,8).
Slovo „poskvrňovat“ zde odkazuje k „osvobození srze odmítnutí“. Daniel zde říká něco ve smyslu: „pokud udělám jakýkoliv kompromis s okolním světem, přijdu o svobodu.“ Když to sdělil veliteli dvořanů, dostalo se mu odpovědi: „Bojím se krále, svého pána, který vám určil pokrm a nápoj. Když uvidí, že jste v tváři přepadlejší než jinoši z vašich řad, připravíte mě u krále o hlavu“ (Daniel 1,10).
Místo toho, aby to Daniel vzdal, trval dále na svém a požádal onoho velitele dvořanů, aby to s nimi přece jen zkusil. Bůh je pak všechny oslavil. „A Bůh dal těm čtyřem jinochům vědění a zběhlost ve veškerém písemnictví a moudrosti. Danielovi dal nadto porozumět všem viděním a snům“ (Daniel 1, 17).
Když jsi v těžké situaci, voláš k Pánu: „Pane, kde jsi, když Tě potřebuji? Kde je Tvé vysvobození?“
Co kdyby ti v takové chvíli Bůh odpověděl: „Kde jsi byl, když jsem potřeboval tvůj hlas? V těchto časech, kdy je všude plno hříchu, potřebuji, abys o mně vypravoval lidem kolem sebe. Potřebuji čistou nádobu, skrze kterou bych mohl promlouvat. Chceš po mně, abych zasáhl v tvé situaci, ale sám zůstáváš součástí padlého světa. Jsi oddán mým záměrům? Necháš se vyzkoušet a prověřit, dáš se do služeb mému požehnání?“ Jak mu odpovíš?