Kdykoli vám Duch svatý vloží něco do srdce a ve vaší duši se rozhoří oheň, je to obvykle proto, že vás Bůh volá, abyste opustili své pohodlí a ve víře přešli přes překážky do země zaslíbené.

Kdykoli vás Bůh povolá, budete mít kolem sebe skeptiky. Obvykle vnějšího skeptika, démonického skeptika od Satana a vnitřního skeptika z vašeho vlastního srdce. Budou používat nejrůznější argumenty proti plánu, který pro vás Bůh má.

Našemu pastorovi v Detroitu se jednou někdo vloupal do domu ve 3:00 ráno. Jeho rodina byla tehdy mimo město. Slyšel, jak někdo rozbil okno. Nějaký muž se vloupal do domu a hledal peníze na drogy. Pastor právě scházel po schodech dolů, když tu zloděj popadl největší kuchyňský nůž, který našel, a několikrát ho bodl do břicha, pak 12krát do zad u míchy a šestkrát do brady ve snaze ho zabít.

Bible říká, že Ježíš se za nás přimlouvá: „Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.“ (Židům 7,25) Co tím Písmo myslí?

Je to tak hluboké, majestátní a mimo lidské chápání, že mám bázeň se tímto tématem zabývat. Díky modlitbám a vedení Ducha svatého začínám něco málo chápat. Nedávno jsem se velmi jednoduše modlil: „Pane, jak tvoje přímluva v nebi ovlivňuje můj život? Tvé Slovo říká, že se přimlouváš před Otcem. Co to znamená pro mé každodenní chození s tebou?“

Když se ponoříme do čtení knihy proroka Ezechiele, najdeme zde zmínku o muži jménem Sádok, který sloužil Hospodinu jako kněz za dnů krále Davida (Ez 44,15-16). V hebrejštině znamená slovo Sádok „pravý“ nebo „spravedlivý“. Tento věrný muž nikdy nezakolísal v oddanosti vůči králi ani vůči Hospodinu. Ať se dělo cokoliv, vždy stál pevně při Davidovi a nechal se vést Božím slovem. A věrnost králi prokazoval mimo jiné i proto, že věděl, že David je pomazán Bohem.

Víra začíná naprostým odevzdání se do Boží péče, ale musí to být aktivní víra, ne pasivní. Musíme mít naprostou jistotu, že Bůh může a udělá nemožné. V Písmu čteme: Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ (Matouš 19,26) „U Boha přece není nic nemožné.“ (Lukáš 1,37)

Jednoduše, víra vždy říká: „Bůh na to stačí.“

V 31. žalmu nás David seznamuje s frází „tajemství tvé přítomnosti“. Píše: „Jak nesmírná je tvá dobrotivost, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí, a prokazuješ těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky“ (Žalm 31,20-21).

V Izajášovi 38 čteme, jak Bůh řekl králi Chizkijášovi: „Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“ Chizkijáš začal truchlit a upadl do zoufalství. „Řekl jsem si: ‚Nikdy už nespatřím Hospodina v zemi živých, neuvidím se s žádným člověkem, s nikým, kdo žije na světě. Už je strženo mé obydlí, jako stan kočovníků stěhuje se pryč. … Do dnešního večera se mnou skoncuješ! O pomoc křičel jsem do rozednění!“ (Izajáš 38,11-13)

V 1. Samuelově 30 čteme o Davidovi, když byl v hluboké tísni, a jak se s ní vypořádal. Tento muž měl spoustu důvodů být nešťastný. Byl hluboce zarmoucen, protože povolání pro jeho život, proroctví, které o něm Samuel pronesl, že se stane králem, vypadalo, že se neuskuteční. Nejspíš byl také zoufalý, protože jeho skvělý vztah s Jónatanem narušil čas a vzdálenost. Určitě byl sklíčený, protože král Saul ho hledal, říkal proti němu zlé věci a snažil se ho zabít.

Štěstí neznamená život bez bolestí nebo zranění. Štěstí je učit se žít věrně a v milosti, den po dni navzdory smutku či bolesti. Učit se radovat se v Kristu, nehledě na to, co se stalo v minulosti. Možná se cítíš odmítnut a opuštěn. Možná je tvá víra slabá, a myslíš si, že se už s tebou nepočítá. Je možné, že nářek, slzy, bolest a prázdnota tě někdy pohltí, ale Bůh je stále na trůnu. Stále je všemocný!

Připomeňme si, že Bůh přesně ví, kolik toho sneseme, a nedovolí, abychom se zlomili. Náš milující Otec řekl: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1. Korintským 10,13)

Nejhorší druh rouhání je myslet si, že za všemi bolestmi a zraněními je Bůh, že nebeský Otec, vás tvrdě trestá a že chce, aby se vaše srdce pořádně zlomilo, než budete připraveni přijmout jeho požehnání. Není to tak!