Bible říká, že Ježíš se za nás přimlouvá: „Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.“ (Židům 7,25) Co tím Písmo myslí?
Je to tak hluboké, majestátní a mimo lidské chápání, že mám bázeň se tímto tématem zabývat. Díky modlitbám a vedení Ducha svatého začínám něco málo chápat. Nedávno jsem se velmi jednoduše modlil: „Pane, jak tvoje přímluva v nebi ovlivňuje můj život? Tvé Slovo říká, že se přimlouváš před Otcem. Co to znamená pro mé každodenní chození s tebou?“
Anglické slovo „intercession“ znamená „přimlouvat se za někoho jiného“. To vypovídá o někom, kdo zaujímá vaše místo před ostatními, aby hájil vaši věc. Možná když slyšíte takovou definici, představujete si Krista, jak za vás neustále prosí Boha a o smilování, odpuštění, milost a požehnání. Myslím si, že to souvisí s představou, že náš nebeský Otec je přísný. Ale já odmítám uvěřit, že by náš milující Bůh nebyl milosrdný a musel by být o to žádán. Proto, pokud se omezíme na úzkou definici přímluvy, nikdy nepochopíme hlubší duchovní význam toho, co pro nás Kristus dělá.
Bible prohlašuje, že nebeský Otec zná naše potřeby dříve, než ho žádáme, a často je uspokojí ještě dříve, než se modlíme. Proto je pro mě těžké přijmout, že by jeho Syn ho musel o něco žádat. Kromě toho Bible říká, že Otec již svěřil svému Synu všechno: „V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil.“ (Koloským 2,9-10)
Netvrdím, že vím všechno o Kristově přímluvě za nás, ale věřím, že ať už přímluva našeho velekněze týká čehokoliv, je to velmi jednoduché. Jsem přesvědčen, že jeho přímluva přímo souvisí s růstem Kristova těla zde na zemi. Pán pracuje na tom, aby dodal každé části těla zmocnění a sílu, abychom v něm mohli dosáhnout plnosti.