Bůh slibuje bezúhonnému věřícímu své podivuhodné milosrdenství: „… v srdci opatruj, co jsem ti přikázal … Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. Tak nalezneš milost a oblibu v očích Božích i lidských.“ (Přísloví 3,1-4) Pán říká, že pokud se rozhodnete před ním chodit bezúhonně, budete žít v jeho přízni a budete se mu líbit.

Toto jsou podle apoštola Pavla vlastnosti bezúhonného věřícího.

1. Neklame. „Naše poselství nepochází z bludu ani z nečistoty, ani vás nechceme podvést.“ (viz 1. Tesalonickým 2,3) Bezúhonný křesťan je ten, kdo nemá ve svém srdci žádný podvod. Pavel tím říkal: „Nebyl jsem podvodník, který by něco kázal a žil jinak. Moje chování bylo otevřenou knihou.“

2. Nedotýkají se ničeho nečistého. „Naše poselství nepochází … z nečistoty“ (verš 3).

„Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali.“ (1. Tesalonickým 2,10)

To je silné prohlášení. Kdo z nás by volal Boha jako svědka své svatosti? Přesto se Pavel bez ostychu chlubil věřícím z Tesaloniky: „Já a moji spolupracovníci jsme před vámi a před Bohem žili bezúhonně. Naše chování bylo spravedlivé a čisté. Bůh je svědkem našeho svatého chování a vy jste také svědky. Viděli jste, že jsme chodili svatí a bezúhonní před Bohem i lidmi.“

Organizace spojených národů často dělá po celém světě studie o závislostech. Na světě je údajně okolo 270 milionů uživatelů drog, ale skutečné číslo je pravděpodobně dvakrát vyšší. Mnoho zemí nehlásí pravdu kvůli kulturní hanbě a politickým důsledkům.

Amy a já jsme se nedávno vrátili domů po týdnu na Manhattanu. New York je v mnoha ohledech skvělé město, ale v jiných mi připomíná starověké Ninive. Je centrem jak Spojených států, tak globální kultury. Cokoli hledáte, pravděpodobně tu také najdete. Je zde vidět mnoho projevů náboženství, ale málo skutečného světla. V historii často snahy o reprezentování křesťanské víry obětovaly pravdu na oltáři kulturního smíru.

Bojím se.

Padl na mne strach a chvění.

Hrozby smrti zachvátily mne.

Bojím se, neboť je ve mně více zla než dobra,

lži než pravdy,

slabosti než síly.

Jsem jako oliva neplodná,

bez ovoce.

Kéž bych měl křídla jako holubice,

uletěl bych

do bezpečí.

Unikl bych rychle

z větrné smrště

a vřavy.

Bojím se zavržení od Boha,

že prokleje zelený strom,

neboť chtěl spatřit ovoce

a žádné nenašel.

David nám jasně říká, proč Bůh odpovídal na jeho modlitby. „Vyvedl mne na volné prostranství; vysvobodil mě, neboť ve mně našel potěšení“ (viz Žalm 18,19). Slovo „potěšení“ zde znamená „mít potěšení nebo radost“. David tak vlastně říkal: „Přináším Bohu potěšení. Vysvobodil mě jednoduše proto, že má ze mě radost.“

Bůh má radost z vás i ze mě! My, kteří věříme v Boha, jsme jeho svatý zůstatek. Zůstatek jednoduše znamená „ti, kdo vzývají Pána z čistého srdce“. Byli povoláni z líného křesťanstva a jsou zcela oddáni Ježíši.

Věříte, že Bůh je připraven rychle přijít, aby vyřešil vaše problémy?

V tomto bodě mnoho křesťanů selhává. Vědí, že Bůh má vše, co potřebují. Připouští, že mu na nich záleží, ale nejsou přesvědčeni, že je ochoten rychle přijít a pomoct jim. Proto když jim hned neodpoví, jsou přesvědčeni, že je v nich překážka. Předpokládají nejrůznější důvody, proč jim Pán nechce přijít na pomoc.

Vešla dovnitř s tváří popálenou kyselinou a držela useknutou ruku. Vesnický lékař se na ni podíval a řekl: „Nemůžeme ti pomoci, protože jsme přesvědčeni, že zemřeš. Pokud zemřeš ve vesnici, budeme mít špatnou karmu, protože tvůj duch bude strašit v nemocnici.“

To nejsou slova z románu; pronesla je půvabná mladá žena, která seděla naproti mně a vyprávěla mi svůj životní příběh. Jmenuje se Nora.