Vešla dovnitř s tváří popálenou kyselinou a držela useknutou ruku. Vesnický lékař se na ni podíval a řekl: „Nemůžeme ti pomoci, protože jsme přesvědčeni, že zemřeš. Pokud zemřeš ve vesnici, budeme mít špatnou karmu, protože tvůj duch bude strašit v nemocnici.“
To nejsou slova z románu; pronesla je půvabná mladá žena, která seděla naproti mně a vyprávěla mi svůj životní příběh. Jmenuje se Nora.
Nora se narodila v Kambodži a byla vychována jako buddhistka. Seznámili jsme se s ní prostřednictvím zakladatelky azylového domu pro dívky Girls’ House of Refuge v Phnom Phen. Tato úžasná služba přijímá dívky z ulice a poskytuje jim péči, bezpečí, právní pomoc, vzdělání, a hlavně proměňující lásku Ježíše Krista. Noru tam přivedla její sestřenice, která tam kdysi pobývala.
Chudoba přivedla Noru do vztahu s podnikatelem, předním členem její vesnice. Byl k ní krutý, opakovaně ji pronásledoval, a když ji našel, unesl ji, zneužil a týral, ale úřady se neodvažovaly proti němu zakročit. Nakonec si na ni jednoho dne počíhal a chrstl jí do obličeje kyselinu z baterie, bodl do hlavy řeznickým nožem, usekl ruku a nechal ji napospas smrti.
Nora si živě pamatovala, jak tam ležela a šeptala: „Bože, prosím, pomoz svému dítěti. Prosím.“ Byla tu sama s Bohem, kterého ani neznala, ale ke kterému volalo její srdce. Ve chvíli, kdy to řekla, se objevilo světlo a něco ji zvedlo. Okamžitě poznala, že je vedle ní Ježíš. Stejně jako Hagar, nemilovaná Abramova konkubína, i Nora ho nazvala: „Ty jsi Bůh, který mě vidí! … Právě zde jsem pohlédla k Tomu, který mne vidí.“ (Genesis 16,13)
V agónii se Nora zázračně dostala do vesnice, kde ji pověrčivý lékař odmítl. Byla blízko smrti, ale Bůh s ní měl jiné plány. Z jeho milosti se jí nakonec podařilo najít pomoc a byla převezena do nemocnice v Phnom Phen.
Dnes Nora žije v azylovém domě a sdílí svůj příběh naděje s dalšími mladými ženami. Její ruku se už nepodařilo zachránit, ale její obličej se zázračně zotavil z popálenin od kyseliny. Je z ní zářící královská dcera, vzácná v Božích očích.