„Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali.“ (1. Tesalonickým 2,10)
To je silné prohlášení. Kdo z nás by volal Boha jako svědka své svatosti? Přesto se Pavel bez ostychu chlubil věřícím z Tesaloniky: „Já a moji spolupracovníci jsme před vámi a před Bohem žili bezúhonně. Naše chování bylo spravedlivé a čisté. Bůh je svědkem našeho svatého chování a vy jste také svědky. Viděli jste, že jsme chodili svatí a bezúhonní před Bohem i lidmi.“
Pavel byl efektivní kazatel a znal tajemství, jak přivádět lidi k Bohu. Mohl se směle postavit před každou živou duši a dosvědčit: „Svatý Bůh mě vidí. Každý den chodím tak, jako by jeho svaté oči na mě hleděly, a vy všichni jste svědky mého bezúhonného života!“
Apoštol velmi toužil po tom, aby každý věřící měl stejnou moc. Modlil se dnem i nocí za to, aby všechny Boží děti žily před Bohem svatě a bez poskvrny. „… ať utvrdí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.“ (1. Tesalonickým 3,13)
Bohatý mládenec, který přišel k Ježíšovi, byl dobrý od mládí a to mu získalo Ježíšovu lásku a úctu (viz Matouš 19,16-20). Něco podstatného tomu však chybělo. Příteli, pokud nejsou tvé pohnutky, které řídí všechno, co říkáš a děláš, v jednotě s tvými činy, nemůžeš být nikdy bez viny před Bohem a lidmi „aby bylo oslaveno jméno našeho Pána Ježíše Krista ve vás“ (2. Tesalonickým 1,12). Dobrota sama o sobě nám nedá věčný život ani nepřitáhne ostatní ke Kristu. Musíme mít Ducha svatého, který působí v nás a skrze nás a směřuje veškerou slávu k Bohu!
To je to, co Pavla motivovalo k bezúhonnému životu: Žárlivě střežil slávu a jméno Ježíše! Věděl, že všechno musí být postaveno na tomto základu, protože všechna lidská dobrota je jako špinavé hadry. To, čím se odlišuje bezúhonný život, je stravující touha oslavit Ježíšovo jméno přede všemi lidmi.