David nám jasně říká, proč Bůh odpovídal na jeho modlitby. „Vyvedl mne na volné prostranství; vysvobodil mě, neboť ve mně našel potěšení“ (viz Žalm 18,19). Slovo „potěšení“ zde znamená „mít potěšení nebo radost“. David tak vlastně říkal: „Přináším Bohu potěšení. Vysvobodil mě jednoduše proto, že má ze mě radost.“
Bůh má radost z vás i ze mě! My, kteří věříme v Boha, jsme jeho svatý zůstatek. Zůstatek jednoduše znamená „ti, kdo vzývají Pána z čistého srdce“. Byli povoláni z líného křesťanstva a jsou zcela oddáni Ježíši.
Bůh říká: „I staneš se v ruce Hospodinově korunou krásy, v dlani svého Boha královskou čelenkou; nebude se ti již říkat ‚Opuštěná,‘ a nikdy o tvé zemi neřeknou ‚Zpustošená.‘ Budou tě nazývat: ‚Oblíbená‘ a tvou zemi: ‚Vdaná,‘ protože si tě Hospodin oblíbil“ (Izajáš 62,3–4). Proč mi Bůh přichází na pomoc a je ochotný mě vysvobodit? Je to proto, že má ze mě radost! Jsem pro něj potěšením a těší se z mého přátelství.
Jeden mladý muž mi jednou řekl: „Nikdy jsem nebyl přesvědčen, že mě Pán skutečně přijal. Málokdy cítím, že bych byl pro něj dost dobrý, myslím, že nikdy nedosáhnu přijatelné úrovně. Proto se snažím Boha potěšit tím, že udělám něco dobrého pro ostatní.“
Mnoho křesťanů se také tak cítí. V průběhu let jsem poznal mnoho starších křesťanů, kteří nikdy neměli jistotu v Pánu. Cítili se nehodní, nečistí, nemilovaní. Nikdy nevěřili, že jsou pro Boha potěšením, a tak se vždy snažili něco vymyslet, čím by Boha potěšili. Pokud selhali v jedné oblasti, udělali tři věci v jiné oblasti, aby se pokusili Boha potěšit.
Milovaní, tak to není! Ježíši nemůžete nic vynahradit. Všechno, co pro vás dělá, dělá proto, že takový je. Říká: „Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci, různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal.“ (Jóel 2,25)
Bez ohledu na vaše selhání nebo nedostatky, Bůh všechno vynahradí!