Bojím se.
Padl na mne strach a chvění.
Hrozby smrti zachvátily mne.
Bojím se, neboť je ve mně více zla než dobra,
lži než pravdy,
slabosti než síly.
Jsem jako oliva neplodná,
bez ovoce.
Kéž bych měl křídla jako holubice,
uletěl bych
do bezpečí.
Unikl bych rychle
z větrné smrště
a vřavy.
Bojím se zavržení od Boha,
že prokleje zelený strom,
neboť chtěl spatřit ovoce
a žádné nenašel.
Jsem vystrašen a jediné, co mohu, je doufat v něj.
Zavolám
a on mě zachrání.
Můj hlas uslyší
a mou duši spasí.
Z bitvy ji vytrhne,
co vedou proti mně.
Sčítá mé slzy.
Je na mé straně.
Před pádem střeží mé nohy.
Proto mohu před ním chodit ve světle živých.
Zachvátil tě strach? Odchýlí se často tvá duše z bezpečí Boží přítomnosti do hrůzu nahánějících míst, jaká si lze představit v nejhorším možném scénáři? Milí přátelé, nejste v tom sami! Každý člověk bojuje se strachem, i ti nejstatečnější a nejsilnější z nás. Žalmista David vyjádřil svůj strach a svou potřebu návratu do Pánovy péče a ochrany: „Kdykoli přijde strach, budu doufat v tebe“ (viz Žalm 56,4).
Není to pouze ochrana pro fyzické tělo; naše mysl ji potřebuje také. Nepřítel našich duší nás chce oslabit a přemoci strachem ještě před tím, než vůbec začne bitva. Jeho strategií je, abychom se cítili slabí a poražení hříchem a aby nás paralyzoval strach z věcí, které se nikdy nestanou.
Avšak Bůh má s námi jiné plány. „Důvěřujte mi,“ říká. „Satan už byl poražen. Jste mí synové a dcery. Nic pro mě není nemožné a máte mou plnou ochranu. Jsem vaše mocná tvrz! Odevzdejte mi své obavy.“
Toto je Pavlův mocný prostředek proti strachu: „Ale Pán mi řekl: Stačí, když máš mou milost, vždyť v slabosti se projeví má síla. A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova“ (2. Korintským 12,9). Máme moc Kristovu!