Každé ráno, když vstanete, co všechno vám přikazuje: „Budeš mi sloužit“? Pokud je to cokoliv jiného než Ježíš Kristus, nesmí to mít před Bohem přednost. Nic nemá právo ani moc ovládat váš život.
Jsme zděšeni, když vidíme velikost protivníků a průměrnost naší schopnosti s nimi bojovat. Pokud se začneme dívat na sebe a vlastní síly a zdroje, ztrácíme ze zřetele Boha. Proto se v našich srdcích postupně usazuje, až hluboce zakoření, strach.
Všichni známe křesťany, jejichž manželství se rozpadlo, jejichž podnikání krachlo, jejichž děti odpadly od víry nebo jejichž partner zemřel. Navzdory jejich nanejvýš zoufalým prosbám k Bohu se jejich svět rozpadl. Avšak Boží uzdravující síla je i v tom všem utěšovala, obnovovala jejich zlomená srdce a přivedla zpět k životu.
Ve 25. kapitole knihy Leviticus je vysvětlena historie židovského svátku odpočinutí. Tento svátek začíná Hospodinovým příkazem, aby Izrael nechal zemi každý sedmý rok odpočinout.
Většina z nás si pod pojmem Sodoma představuje novodobé hříšné město jako například San Francisco, New York nebo New Orleans. Skutečnost je ale taková, že stačí, abychom se podívali do vlastních srdcí, a nalezneme Sodomu.
Všichni jsme se narodili se sodomskou přirozeností, se srdcem, které je až příliš hříšné a plné zlých věcí. „V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou“ (Žalm 58,3).
Lot by v Sodomě zemřel, kdyby Bůh nevzal věci do svých rukou. Pán doslova popadl Lota a jeho rodinu a vyvedl je z města. „Když však otálel, vzali ho ti muži za ruku a také jeho ženu i obě dcery, neboť se nad ním Hospodin smiloval. Odvedli ho ven a teprve za městem ho propustili.“ (Genesis 19,16)
Myslím na ty, kteří právě procházejí zkouškami, boji nebo zmatkem v duši. Chci, abyste věděli, že Bůh vás vidí, přesně tam, kde jste, a nezapomněl na vás. Ve skutečnosti vším prochází vedle vás. Chce, abyste si byli vědomi jeho velké lásky k vám, a chce, aby to poznání rozptýlilo jakýkoli strach, který svírá vaše srdce.
Když se podíváme na učedníky, Petr je snadný cíl kritiky. Tolikrát něco řekl bez rozmyslu. Zato Jan je nazýván apoštolem lásky, tím, koho Ježíš miloval. Podívejme se na jedno místo, kde i Jana Ježíš musel napravit.
„Neboj se … vždyť jsi nalezla milost u Boha!“ (Lukáš 1,30)
Když Bůh oznamuje, že je rok jeho milosti, myslí tím tento rok. Bůh k vám mluví o nalezení jeho milosti právě teď, tento měsíc, tento týden, dnes.
„ ‚Kde jsou ti muži, co k tobě přišli na noc?‘ volali na Lota. ‚Vyveď je k nám, ať si jich užijeme!‘ “ (Genesis 19,5)
Lotův den zúčtování konečně nastal. Dav divokých sodomských mužů obklopil jeho dům, bušil na dveře a křičel sprostoty. Muži požadovali, aby jim Lot vydal dva anděly, kteří u Lota byli, aby je mohli znásilnit.
„Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký.“ (Genesis 18,20)
Všichni rádi slyšíme o Božím milosrdenství, milosti a shovívavosti, ale nechceme čelit skutečnosti, že jednoho dne Bůh povstane proti všemu, co je sodomské.
Bůh zjevil Mojžíšovi svou přirozenost takto: „Hospodin prošel kolem něj a volal: ‚Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích.‘ “ (Exodus 34,6-7)