Křesťané dnes žijí v době velkého světla. Duch svatý nám odhalil mocný význam Ježíšova kříže, který pro naše životy znamená neuvěřitelná požehnání. Z historie známe „doby temna“, kdy byl význam kříže před lidmi zakryt.

„Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším.“ (Židům 9,11)

Stejně jako velekněz v den smíření vystupoval po schodech do svatyně, i náš velekněz vystoupil do nebeského svatostánku. Ježíš nevystoupil na nebesa jen proto, aby si užíval zasloužené slávy, ale aby konal dílo v náš prospěch.

Apoštol Pavel píše o Kristově nanebevstoupení: „… odzbrojil vlády a mocnosti, vydal je veřejnému posměchu a triumfoval nad nimi.“ (Koloským 2,15)

Je to tak! Ve vítězném průvodu našeho Pána se potácel sám princ temnoty spoutaný v řetězech! A za poraženým ďáblem byly všechny mocnosti temnoty, svázané a přemožené. Byly vystaveny veřejné potupě před všemi, kteří zemřeli ve víře v době před křížem.

Usilovali jste bez úspěchu o spravedlnost? Řekli jste: „To je naposledy, co jsem spáchal hřích“, jen abyste ho spáchali další den? Modlili jste se: „Pane, ať to stojí cokoli, snažím se mít v srdci horlivost“, jen abyste ochladli a upadli do starých zvyků?

Možná jste si někdy říkali: „Proč mi Bůh nepomohl? Tak toužím být spravedlivý, ale čas od času selžu.“ Kde je Bůh, když jde o mé posvěcení? Kde je jeho pomoc, když chci vést svatý život?

Dnes existuje falešná náboženská představa, že můžeme přijmout Ježíše, ale odmítat některé části Bible. Pokud odmítnete část Božího slova, odmítáte Krista úplně. Pokud odmítnete jakoukoli část zaslíbení, varování, proroctví v Písmu, odmítáte také osobu, která je naplnila. Buď všechno, nebo nic. Buď se Bohu klaníme, nebo se snažíme umlčet nebo dokonce zničit jeho Slovo.

„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu“ (Židům 1,1).

Bůh mluví. Jak úžasné muselo být slyšet Božího proroka, jak mocně vyřizuje slovo pravdy z nebe. Jak nádherné je, když hlas anděla říká slova naděje nebo vedení v době nouze. Jak ohromující je vidět Boží slova napsaná na kamenných deskách. To všechno jsou slova Boží, Bohem inspirovaná a neomylná.

„Duch Panovníka Hospodina spočívá na mně, protože mne Hospodin pomazal. Poslal mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře; vyhlásit Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha; potěšit všechny truchlící; zajistit pro truchlící na Sijónu, aby jim byla dána čelenka místo popela, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha malomyslnosti. Budou nazváni: ‚Stromy spravedlnosti‘, ‚Sadba Hospodinova‘, aby byl oslaven.“ (Izajáš 61,1-3)

Když nastal rok milosti, každý dluh byl smazán. Veškeré nájemní smlouvy a majetky se vrátily zpět původnímu nájemci, což znamenalo, že každý získal zpět svou půdu a rodinu (viz Leviticus 25).

Dokážete si představit radost, která nastala v Izraeli a Judsku, když začaly znít polnice?

Zamysleme se na chvíli nad způsoby, jak Bůh v průběhu dějin naplňoval potřeby svého lidu.

Když byl Izrael v poušti, neměli tam žádné supermarkety ani obchody s potravinami; ale Bůh dal z nebe manu podobně jako rosu, aby lidé měli chléb. Potom poslal křepelky, aby padly z nebe na tábor Izraelců, aby měli maso. Bůh také způsobil, že ze skály vytryskla voda.

V srdci každého Ježíšova následovníka je určitý hlad. Je to vášnivá horlivost být svatý před Bohem: osvobozený od hříchu, vítězit nad tělesností, být čistý a neposkvrněný před Bohem.