Bůh mluví ke svému lidu hlasem Ducha: „Na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní,‘ ať budete chtít doprava nebo doleva.“ (Izajáš 30,21)

Všechny výzkumy ukazují, že stále více mladých lidí zápolí s osamělostí, ustrašeností a odmítáním. Tato krize se však netýká pouze mladých; v tichém zoufalství žije spousta dospělých. Zkoušky nás mohou přemoci, pokud nemáme někoho, kdo kráčí s námi a pomáhá nám snášet utrpení.

Teolog Jan Kalvín řekl: „Poznat Boha jako Mistra a Dárce všech dobrých věcí, který nás vyzývá, abychom je od Něho žádali, a my přesto k Němu nešli a neprosili Ho – z toho by byl stejně malý zisk, jako kdyby člověk nedbal pokladu, zakopaného a ukrytého v zemi, poté, co byl na něj upozorněn a měl i mapu.“

Věrní křesťané se často ptají: „Proč Bůh odkládá naše vysvobození, proč neodpovídá? Je všemocný, tak proč naše potíže rychle nevyřeší? A když nás vysvobodil, proč tak často znovu čelíme stejným okolnostem?“

Pavel jasně vysvětluje Boží záměr: „… to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1,9). Pavel pochopil, že Pán ve své milující svrchovanosti chtěl, aby Pavel přestal spoléhat na lidi a spoléhal na Boha, který má moc křísit mrtvé, a tak přiměl Pavlovu víru k růstu.

Bitvy s tělesností mají původ ve svázanosti hříchem. Bůh tě vystaví situacím, ve kterých uvidíš, že jen on tě může vysvobodit, že jsi na něm plně závislý.

Bůh tě nikdy nevede do pokušení, ale dovolí, abys zašel až na hranici svého chápání. Pokud tě sužuje nějaký hřích, Satan k tobě bude neustále přicházet se lží: „Jsi příliš slabý! Nikdy to nezvládneš!“

Když Egypťané pronásledovali Izraelity a rychle je doháněli, Izraelci neměli kam utéct ani kam se schovat. Okolo nich byly skalnaté hory a před nimi moře. Nebyly tu žádné stromy ani jeskyně. Byla to nemožná situace. Písmo o tom říká: „Když se farao přiblížil, Izraelci se rozhlédli a viděli, že Egypťané táhnou za nimi. Tu se Izraelci velmi polekali a úpěnlivě volali k Hospodinu.“ (Exodus 14,10)

V době krize jsou mezi křesťany nejčastěji slyšet tři slova: „Pane, udělej něco!“

Když čelíme nepříjemným zkouškám, klidně stát a nic nedělat je v rozporu s naší přirozeností. Pravděpodobně jednou z nejtěžších věcí na křesťanské cestě je trpělivé čekání na Boží jednání. Dokonce i oddaní věřící propadají panice, když Pán nekoná podle jejich časového plánu.

Neustále dáváme Bohu lhůty a časové limity. Voláme: „Pane, kdy s tím něco uděláš? Pokud nezasáhneš teď, bude pozdě!“

Jak se osvobodit z otroctví a zajetí? Jak můžeme trvale vítězit? Jak můžeme kráčet v neustálém proudu a nemuset se vracet k věcem, které nás kdysi sužovaly? Nemluvím nutně o hříchu, ale o emocionální zátěži, se kterou jsme možná vyrostli a která způsobuje určité životní vzorce. Někteří například mohli zažít řadu zklamání, s nimiž je třeba bojovat.

Bůh dal do Bible zvláštní příběh. Podívejme se na něj a pokusme se přijít na to proč. „Izraelští muži byli toho dne už vysíleni, ale Saul zavázal vojsko touto přísahou: ‚Buď proklet muž, který by do večera … pojedl nějaký pokrm‘ … Ale Jónatan neslyšel, že jeho otec zavázal lid přísahou“ (1. Samuelova 14,24.27). Jónatan snědl trochu medu, který našel, potom mu muži řekli o přísaze. Jónatan řekl: „Můj otec přivede do zkázy celou zemi. Jen pohleďte, jak se mi rozjasnily oči, sotva jsem ochutnal trochu toho medu.

Mnoho křesťanů zažilo v životě naprosto neočekávaný obrat. Jejich život se ubíral požehnaným směrem. Život jako přímka směřoval rovně vpřed se slibným výhledem na dobré věci. Najednou nabral úplně jiný směr.

Takovou situaci již před staletími popsal vedoucí církve jménem Thomas Boston v knize The Crook in the Lot. „Nepředvídatelný obrat“, o kterém píše, je vážný obrat od „hojnosti“ života. Kniha se zabývá vážným tématem a klade si otázku: „Co může pomoci, když přijde v životě zvrat?“