Určité životní situace překračují lidskou naději. Nemáme radu, lékaře, lék, ani nic jiného, co by pomohlo. Situace je stále horší a pomoci může jen zázrak.

V takových chvílích zbývá jen naděje, že někdo přivede Ježíše. Někdo musí převzít odpovědnost a jasně se postavit: „Nepřestanu se modlit, dokud nedostanu od Pána odpověď. Dokud mi neřekne: ‚Hotovo. Už můžeš jít.‘“

Mnoho věřících nechce věřit, že zakusí strádání nebo bolest, ale Písmo jasně říká:

Je velmi důležité, abychom oblékli nového člověka. Má to vliv na způsob, jakým žijeme a jak se na nás projeví vykupující moc Ježíše Krista. Ovlivňuje to každý aspekt našeho života. Obléct si nové já je nezbytné k tomu, abychom naplnili záměr, který s námi má Bůh.

Tak i naše okolí pozná, že jsme se opravdu setkali s živým Bohem a začala proměna našeho srdce.

Říká se, že ze všech zvířat na světě se neobtížněji chytá opice lemur kata. Zatímco pro cizince je velmi těžké ji chytit, domorodci ví, jak na ni. Toto velmi vzácné zvíře miluje semena určitého druhu melounu, takže místní lidé udělají do stromu díru, právě tak velkou na to, aby jí opice mohla prostrčit ruku, a semínka do ní hodí.

„On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí“ (2. Korintským 1,10). Jak úžasné prohlášení! Pavel říká: „Duch mě vysvobodil z beznadějné situace a i nyní mě stále vysvobozuje. Bude mě nadále vysvobozovat ve všech mých útrap.“

Bůh nejen miluje svůj lid, ale těší se z každého z nás. Má z nás velkou radost. 

Vidím tento druh rodičovského potěšení na své manželce Gwen, kdykoli zavolá některé z našich vnoučat. Gwen svítí jako vánoční stromeček, když má na lince jednu z našich drahých malých. Nic ji nemůže dostat od telefonu. I kdybych jí řekl, že u našich dveří stojí prezident, odehnala by mě pryč a mluvila dál.

Chci s vámi mluvit o „nemoci duše“, kterou způsobila záplava potíží, které na vás přišla. Král David volal: „Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! Topím se v hlubokém bahně, není na čem stanout. Klesám do vodních hlubin, strhává mě proud! Jsem vysílen voláním“ (Žalm 69,2–4).

Na Davida přišly tak velké problémy, že myslel, že se zhroutí. Modlil se: „Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou.“ (Žalm 31,10)

Jenom jedna věc dovede dobýt a rozptýlit temnotu. Izaiáš vyhlásil: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ (Izaiáš 9,2) Také Jan vyhlásil: „A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila.“ (Jan 1,5)

Slyšel jsem jednoho slavného autora hovořit o tom, že byznys je jedním z velkých problémů, kterým dnes čelíme v Americe a v církvi. A já tomu věřím. Je tak běžné slyšet při rozhovoru s lidmi: „Já se nezastavím. Mám toho opravdu hodně.“

Pokud je tvůj život chaotický a ty jsi na pokraji zhroucení a nevytváříš si žádný odstup, pravděpodobně nežiješ poslušně podle plánu, který má s tebou Bůh. Děláš něco navíc, a kvůli tomu se mnozí lidé cítí přetaženi. Existuje však velká skupina lidí na pokraji druhého extrému, o níž se církev příliš nezmiňuje, totiž lenoši.

Podle Pavla jsme my, kteří věříme v Ježíše, vzkříšeni z duchovní smrti a uvedeni do nebeské říše. „Když jsme my ještě mrtví byli v hříších, obživil nás spolu s Kristem … Spolu s ním nás vzkřísil k životu a spolu s ním posadil v nebesích v Kristu Ježíši“ (Efezským 2,5–6).