Mnoho věřících nechce věřit, že zakusí strádání nebo bolest, ale Písmo jasně říká:
- „Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí … Vyslyš mě, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobré … Neskrývej svou tvář před svým služebníkem, neboť je mi úzko“ (Žalm 69,16–18). Je zřejmé, že soužení přichází do životů zbožných lidí.
- „Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro: zavedl jsi nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil … prošli jsme ohněm i vodou“ (Žalm 66,10–12). Kdo nás přivádí do sítě utrpení? Je to Bůh sám.
- „Než jsem byl pokořen, bloudil jsem, teď však zachovávám tvé slovo … Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením“ (Žalm 119:67.71). Tyto verše dokonale objasňují, že utrpení je pro nás dobré - dokonce je pro nás požehnáním.
Zamyslete se nad svědectvím žalmisty: „Miluji Hospodina, on slyší můj hlas, mé úpěnlivé prosby … Ovinuly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, nacházím jen soužení a žal. Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mou duši!“ (Žalm 116,1–4) To psal věrný služebník, který miloval Boha a měl velkou víru; přesto čelil zármutku, bolesti, potížím a blížící se smrti.
Toto téma nacházíme v Bibli často. Boží slovo říká, že cesta věřících vede skrz vodu a oheň: „Hle, udělám něco nového … učiním pouští cestu, na pustině řeky.“ (Izajáš 43,19) „Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.“ (Izajáš 43,2) „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ‚Neboj se, já ti budu pomáhat.‘“ (Izajáš 41,13)
Poslední verš ukrývá důležitý klíč: V každé poušti, kterou procházíme, nás drží za ruku náš Otec. Natáhne svou ruku útěchy k těm, kteří jsou chyceni zuřivou řekou potíží.