Jenom jedna věc dovede dobýt a rozptýlit temnotu. Izaiáš vyhlásil: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ (Izaiáš 9,2) Také Jan vyhlásil: „A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila.“ (Jan 1,5)
Ježíš Kristus je světlem světa, a když se zjevil ve vzkříšeném těle učedníkům, slíbil jim, že je obleče mocí. Ten slib platí i pro nás dnes. Bůh nám seslal Ducha svatého, jehož síla je větší než síla pekla. „Vy jste však z Boha, drazí, a zvítězili jste … Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě.“ (1. Janova 4,4)
V knize Zjevení čteme o pekle chrlícím kobylky a škorpióny, kteří mají velkou moc. Čteme o draku, šelmě, stvořeních s rohy, stejně jako o přicházejícím antikristu. I tak neznáme význam všech těchto stvoření. To znamená, že nemusíme. Nepotřebujeme se obávat antikrista nebo znamení šelmy.
Pavel prohlásil, že moc Ducha svatého v nás pracuje. V nás žije Duch Všemohoucího Boha a Krista. Jinými slovy, Duch svatý je v nás právě v tomto okamžiku živý.
Takže, jak v nás Duch pracuje uprostřed těžkých časů? Jeho moc se projeví, jenom pokud jej přijmeme za toho, kdo nese naše těžkosti. Duch svatý nám byl dán právě z tohoto důvodu, aby nesl naše starosti a obavy. Jak můžeme tvrdit, že jsme jej obdrželi, pokud jsme mu neodevzdali naše obtíže?
Duch svatý nezůstal ve slávě, ale je s námi a zůstává v nás. Čeká, až mu předáme veškerou kontrolu nad situacemi života, včetně utrpení. Tudíž pokud zůstáváme ve strachu, zoufalství, sebezpytování, úzkosti - tak jsme jej nepřijali jako utěšitele, pomocníka, průvodce, zachránce a sílu.
Svědkem světu je křesťan, který každé břímě předal Duchu svatému. Takový věřící rozeznává ohromné problémy všude kolem sebe, a i tak má Pánovu radost. Důvěřuje Duchu Božímu, že jej utěší a vyvede z utrpení. Takový člověk je mocným svědectvím ztracenému světu, protože ztělesňuje radost navzdory tmě, která jej obklopuje. Jeho život světu říká: „Tato osoba vidí světlo.“