„On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí“ (2. Korintským 1,10). Jak úžasné prohlášení! Pavel říká: „Duch mě vysvobodil z beznadějné situace a i nyní mě stále vysvobozuje. Bude mě nadále vysvobozovat ve všech mých útrap.“
Přijetí Ducha svatého není doloženo nějakým emocionálním projevem. Věřím, že existují projevy Ducha, ale to, o čem zde mluvíme, je přijímání Ducha prostřednictvím poznání. Přijmout ho, znamená mít stále větší světlo v poznání jeho vysvobozující moci, ustanovení a nesení břemen.
Opakuji Petrova slova: „Všecko, čeho je potřeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.“ (2. Petra 1,3) Podle Petra nepřichází moc Ducha jako fyzický projev. Na prvním místě přichází „skrze poznání toho, který nás povolal“.
Duch svatý navíc nepřijde v plnosti, dokud nedostane plnou kontrolu. Musíme se plně odevzdat do jeho péče.
Pro ilustraci uvedu příklad. V Genesis 19. kapitole nacházíme Lota a jeho rodinu v těžké krizi. Na jejich město, Sodomu, měl brzy dopadnout soud, a tak Bůh poslal své anděly, aby je zachránili. Lot Božím poslům otevřel dveře a oni vstoupili do jeho domu. Měli nebeskou moc zachránit celou rodinu, ale nakonec museli andělé Lotovi a jeho rodině svou vůli vnutit a donutit je odejít ze Sodomy. Poselství andělů bylo jasné: „Pokud chcete, aby měl Bůh vládu, musíte se vzdát otěží. Pokud toužíte po osvobození, musíte opustit své plány a být ochotni jít jeho cestou.“
Po celou dobu bylo Božím plánem Lotovu rodinu na útěku chránit. Chtěl je sytit, oblékat a starat se o ně. Ale jak všichni víme, Lotova žena se ohlédla a zemřela. Stručně řečeno, Duch svatý nepoužívá svou moc k vysvobození pochybovačů. Nevěra přeruší jeho práci. Musíme být ochotni mu umožnit provádět změny v našich životech, pokud je to Boží způsob, jak nás osvobodit.