Bůh nejen miluje svůj lid, ale těší se z každého z nás. Má z nás velkou radost.
Vidím tento druh rodičovského potěšení na své manželce Gwen, kdykoli zavolá některé z našich vnoučat. Gwen svítí jako vánoční stromeček, když má na lince jednu z našich drahých malých. Nic ji nemůže dostat od telefonu. I kdybych jí řekl, že u našich dveří stojí prezident, odehnala by mě pryč a mluvila dál.
Jak bych mohl obviňovat nebeského Otce, že se ze mě těší méně než já ze svého potomstva? Mé děti občas selhaly, dělaly věci v rozporu s tím, co jsem je učil, ale nikdy jsem je nepřestal milovat nebo se z nich radovat. Takže pokud mám já, nedokonalý otec, trvalou lásku, o co víc se náš nebeský Otec stará o nás, své děti?
Jozue a Káleb se postavili uprostřed Izraele a volali: „Pokud v nás bude mít Pán zalíbení, přivede nás do této země a dá nám ji.“ (4. Moj 14,8) Jak jednoduché, ale silné prohlášení. Říkali: „Náš Pán nás miluje a těší se z nás. On porazí každého obra, protože se raduje z toho, co pro nás dělá. Proto nesmíme hledět na překážky, ale musíme upřít zrak na lásku Pána k nám.“
Všude v Písmu čteme, že se z nás Bůh těší: „zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná“ (Přísloví 11,20) „modlitba přímých je mu milá“ (Př 15,8). „Vysvobodil mě od mocného nepřítele … kdo byli silnější než já … Hospodin mi však byl oporou. Vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád!“ (Ž 18,18–20)
Je naprosto nezbytné, abychom věřili, že nás Bůh miluje a těší se z nás. Pak budeme schopni přijmout, že každá okolnost v našem životě se nakonec ukáže jako důkaz Boží láskyplné vůle našeho Otce. Vyjdeme z pouště, opíraje se o milující ruku Ježíše. A On náš smutek změní na radost.