Určité životní situace překračují lidskou naději. Nemáme radu, lékaře, lék, ani nic jiného, co by pomohlo. Situace je stále horší a pomoci může jen zázrak.
V takových chvílích zbývá jen naděje, že někdo přivede Ježíše. Někdo musí převzít odpovědnost a jasně se postavit: „Nepřestanu se modlit, dokud nedostanu od Pána odpověď. Dokud mi neřekne: ‚Hotovo. Už můžeš jít.‘“
V Janově evangeliu nacházíme takovou rodinu v krizi: „Ježíš znovu přišel do Kány Galilejské … Právě tam byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocný.“ (Jan 4,46) Byla to významná rodina v Kafarnaum, snad i královská, ale nad jejich domem visel duch smrti, jejich syn umíral. Ale někdo v té utrápené rodině věděl, kdo je Ježíš, a slyšel o jeho zázračné moci. Doslechli se, že Ježíš je v Káni, vzdálené asi dvacet pět mil. Zoufalý otec se rozhodl vyhledat Pána, a Písmo nám říká: „Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu“ (Jan 4,47).
Bible říká, že přišel k Ježíši a „prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral.“ (Jan 4,47). Je to úžasný obraz přímluvy; ten muž odložil vše stranou, aby našel Pána a jeho pomoc.
Ježíš mu odpověděl: „Dokud neuvidíte znamení a zázraky, neuvěříte“ (Jan 4,48). Co tím myslel? Říkal tím muži, že jeho největším problémem nebylo zázračné uzdravení, ale víra.
Kristus toužil dát muži a jeho rodině více. Chtěl, aby věřili, že je Bůh v těle. V podstatě mu řekl: „Věříš, že ten, koho prosíš, je Bůh? Věříš, že jsem Kristus, zachránce světa?“ Muž odpověděl: „Pane, pojď, než mé dítě umře!“ (Jan 4,49). V tom okamžiku Ježíš u něj uviděl víru, a jako by si řekl: „Věří, že jsem Bůh v těle“, protože potom čteme: „Ježíš mu odpověděl: ‚Vrať se domů, tvůj syn žije!‘“ (Jan 4,50)