„Všechny, kdo to v synagoze [kde Ježíš mluvil] slyšeli, popadla zuřivost“ (Lukáš 4, 28). Řekněme si teď krátce něco o tom, proč byli lidé v synagoze tak naštvaní.

Když Ježíš vystoupil v synagoze, začal mluvit o Eliášovi. Řekl, že v Eliášově době se nebe na tři a půl roku zavřelo a během těchto let nastal hladomor. Ale Eliáš přišel jen k jediné ženě a to nebyla Izraelka, byla to cizinka.

Za náš život byla zaplacena kupní cena a jako křesťané teď náležíme Bohu. Cenou byla krev Ježíše Krista, kterou prolil na kříži. Stejně jako Izraelité ve starozákonní době patřili Bohu na základě smlouvy, křesťané patří Bohu na základě spasení, které zakouší. Jsme nyní Božím lidem. Patříme Jemu - zachránění ze spárů hříchu, viny a odsouzení a adoptovaní do Jeho rodiny. Být někým koupen a vlastněn není v tomto případě něčím negativním, je to nádherná věc.

Očekáváš Jeho příchod a toužíš po něm?

Nikdy bych svému bližnímu neudělal něco, co by způsobilo, že by pochyboval o své připravenosti. Většina lidí, kteří čtou toto poselství pravděpodobně řekne: „Ano, jsem připraven. Činil jsem pokání, vyznal své hříchy a je mi odpuštěno. Složil jsem svou důvěru v Ježíšovu spravedlnost, a kdyby přišel právě teď, nebude pro mě žádného odsouzení. Vím, v koho jsem uvěřil. Mám jistotu, že jsem Jeho.“ Sám bych to o sobě řekl stejně.

Ježíš mluvil o náhlém zmizení mnoha lidí ze země. "V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn". (Lukáš 17:34-36). Ježíšovi učedníci se ptali, "kam budou ti lidé vzati?" A On odpověděl, "Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice." (Lukáš 17:37). Tím říkal, "Já jsem Hlava a tělo bude připojeno k Hlavě."

Ježíš nám říká, že těsně před Jeho návratem bude společnost stejná, jako byla za dnů Noé (viz Matouš 24:38-39). Povšimněte si, že Ježíš ve svém popisu nezmiňuje jediný hřích. Všichni víme, že není žádným hříchem jíst či pít vhodné nápoje, ani se zasnoubit či vstoupit do manželství. Ani není hříchem kupovat, prodávat, sázet či stavět. Na žádné z těchto věcí není nic špatného a Ježíš tyto činnosti neodsuzuje. Spíše nám tyto každodenní události ukazuje, jako by říkal: „Takový bude život, až se vrátím. Bude to jako každý jiný obyčejný den, kdy lidé neočekávají, že se něco stane.“

Můžeme s jistotou očekávat, že Bůh odsoudí bezbožné – bezpochyby přijde den odplaty. Až ta doba nastane, všichni posměvači a bezbožníci budou povoláni složit své účty. Budou otevřeny knihy a každý zlý skutek bude jasně zjeven. Bude zjeveno vše, co tito zlí jedinci činili proti Boží autoritě. Bezbožní budou navždy vyvrženi z Boží přítomnosti a jejich skutky přísně odsouzeny.

"To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali.“ (Jan 15:17, ČSP)

Vy i já žijeme v době mnohé nejistoty ohledně zítřka. Nevíme, co čeká Ameriku a jiné národy po ekonomické stránce. Možná máte dnes práci, ale není žádná záruka, že ji budete mít příští rok nebo dokonce příští týden. Přesto díky Bohu, že my, jako věřící v Krista, máme úžasný slib zaopatření — zvláště v době, kdy je zaopatření nedostatečné. Zvažte slova krále Davida v Žalmu 37: “Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.” (37:25).

Apoštol Petr nám sděluje důvod, proč se Jěžíš zatím nevrátil. Píše, „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petrův 3:9) Náš Pán je hojný v trpělivosti vůči bezbožnému.

Paní z Louisiany k nám poslala dopis, ve kterém psala, "Minulou neděli nás náš pastor požádal o svědectví, co Bůh v našich životech dělal v uplynulém týdnu. Přihlásil se jeho vlastní pětiletý syn a řekl, že měl dnes v noci sen, ve kterém mu Ježíš řekl, že brzy přijde". Duch svatý si tu použil malé dítě, aby nám připomněl tuto slavnou pravdu.