Apoštol Petr nám sděluje důvod, proč se Jěžíš zatím nevrátil. Píše, „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petrův 3:9) Náš Pán je hojný v trpělivosti vůči bezbožnému.
Osobně jsem ohromený Boží trpělivostí s námi v této době. Morální skluz je žalostný dokonce pro světské pozorovatele. I když se snažíš držet si čisté svědomí, tvá mysl je denně zaplněna zprávami o dění toho zlého. Některé věci jsou tak odporné, že jsou nepochopitelné: vrazi ve školách, zneužívání dětí, bojující homosexualita, nevýslovné zvěrstvo.
Často naše srdce volají, „Pane, kdy tu bude spravedlnost? Kdy pošleš pachatele zla před soud?“ Ptáme se, proč Pán tak dlouho čeká, aby naložil s nevýslovnou špatností dnes tak nespoutanou. Představujeme si ty scény, kdy všichni pachatelé zla konečně pokleknou před Pánem, čelíc svatosti.
Ale Petr říká, že Ježíš se teď nesoustředí na soud, dokonce ani ne na ty nejhorší hříšníky. Spíše je náš Pán zabrán milostí. Je trpělivý vůči tomu nejhoršímu od nejhorších. A čeká, až bude moci prokázat milosrdenství každému nestoudnému hříšníkovi, usilujíce o něj.
„Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem. (2. Petrův 3:11-14)
Můžeme strávit naše dny soustředěním se na znamení časů, na Blizkém východě nebo někde úplně jinde. Ale Bůh říká, „Podívej se na své vlastní srdce. Ujisti se, že jsi svědomitý vůči mému Slovu.“ Pavel dodává, „Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.“ (Římanům 14:12). Dále nás pak upozorňuje na to, abychom nesoudili druhé a abychom byli obezřetní a nekladli bratru do cesty kámen úrazu.