“Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada HOSPODINOVA” (Genesis 13:10).

Dávej pozor na biblický záznam toho, co Lot udělal. Podíval se na zem svýma očima. Nedíval se na pokyny, vedení, na moudrost od Hospodina. Viděl co chtěl svýma vlastníma očima a bezohledně si vybral to, co se mu líbilo.

“Líbí se mně to. Je to téměř jako zahrada Eden; je to tak nádherné, vezmu si to.”

"... jdi k jezeru, a nahoď udici. V ústech první chycené ryby najdeš peníz. Ten vezmi a dej jim ho za mě  i za sebe." (Matouš 17:27)

Je nám jasné, že Ježíš chtěl, aby zaplatili chrámovou daň. Otázkou je, proč Ježíš nesáhl do kapsy a peníz Petrovi prostě nepodal. Proč bylo zapotřebí složitých instrukcí o cestě k jezeru, nahození udice a nalezení mince v ústech ryby, kterou vytáhne? Nakonec, jestli Ježíš neměl peníze v kapse, mohl je tam zhmotnit stejně jako v tlamě ryby. Co to mělo za význam?

V roce 1988 povolal Bůh naše služebníky, aby šli do New Yorku a na náměstí Times Square založili církev. Opustit pohodlné prostředí Texasu a přijít do města vyžadovalo obrovský krok poslušnosti. Neměli jsme žádný sbor, žádnou budovu a téměř žádné peníze. Jediné, co nám Bůh řekl, bylo: „Jděte a já budu s vámi. Požehnám vám. Budu vaší odměnou.“

A tak jsme šli – a Hospodin se nám stal štítem a dával nám Sebe sama rok za rokem. Přešlo několik desetiletí, a uprostřed náměstí Times Square máme rostoucí, vyspělý, misijně zaměřený sbor, který je svědectvím Jeho zázraku.

Když Bůh chce po svých služebnících, aby udělali krok do neznáma, nejedná se o jednorázovou záležitost. Je to celoživotní cesta. A naše poslušnost nám přináší obrovskou odměnu: „Stalo se k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“ (Genesis 15:1).

Bůh vyžadoval po Abrahamovi neuvěřitelný skutek poslušnosti: Požádal ho, aby vykročil do neznámé budoucnosti. Abraham byl ochotný učinit tento krok s ničím více hmotným, než s tímto slibem: „ Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu“ (Genesis 12:1). Autor listu Židům napsal, „Abraham jakmile byl povolán, aby vyšel ...poslechl a šel, ačkoli nevěděl kam šel“ (Židům 11:8). Pán nepoložil před Abrahama úhledný, detailní cestovní plán.

Každý křesťan tvrdí, že důvěřuje Pánu. Avšak ve skutečnosti mnoho z Božích dětí není připraveno čelit slepé bouři doléhající na tento svět. Pokud se nechopíme zvláštní neotřesitelné důvěry v našeho Pána, nebudeme připraveni na těžké časy ani teď ani v budoucnu.   

Kdyby se vás někdo zeptal, co je vrcholem Ježíšova učení, co byste odpověděli? Můžeme tomu lépe porozumět při Ježíšově poslední večeři s učedníky předtím, než šel na kříž. Zbývalo mu jen několik hodin s jeho nejbližšími přáteli, takže soustředil všechno, co je naučil, do jednoho slova: láska. „Toto je mé přikázání: ‚Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás'“ (Jan 15,12).

Modlitba vskrytu se odehrává, když jsme sami. "...když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění." (Matouš 6:6)

Naše domovy mají být místem modlitby!

„Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní“ (Matouš 18:19). Někteří křesťané tomu říkají „shodné modlení.“ Jste velice požehnaní, pokud se můžete modlit s oddaným bratrem či oddanou sestrou. Vskutku nejmocnější přímluvy, jaké jsem poznal, pocházely od dvou nebo tří lidí. Boží požehnání v každé oblasti mého života – používání mě pro Jeho slávu – přišlo, jak vím, díky několika mocným přímluvcům modlícím se za mě denně.

Za co přesně se máme modlit v takovýchto dobách?

Toto doporučil Joel Izraeli v den chmurný a temný: „Trubte na polnici na Sijónu, uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění! Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka … Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi, ať prosí: Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody. Proč se má mezi národy říkat: Kde je jejich Bůh?“ (Joel 2:15-17).