„A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy“ (Římanům 8, 17- 18). Apoštol Pavel zde říká: čím je ve světle slávy, která ho čeká, jeho trápení?

Jak Bůh vyvedl izraelské děti z Egypta? Musel je vložit do pece utrpení, aby je přivedl až do bodu, kdy plakaly: „Dost už! Nechci tady zůstat.“ Potom přišel čas, kdy Bůh řekl: „Běžte“ a ony byly připraveny vykořenit se a stěhovat se do Jeho zaslíbené země.

Bůh nám pomáhá odpoutat se od ducha materialismu tohoto věku a přetvořit nás, abychom se zalíbením putovali do Nového Jeruzaléma.

Abraham udělal velkou zkoušku, když v poslušnosti Bohu nabídl svého syna jako oběť. Ale existuje něco víc než zkoušená víra. Abraham odhlédl od pozemského - tento fakt se potvrdil, když obětoval Izáka. Měl víru, že existuje větší cíl než ten, který mohl vidět. Byl tady člověk, který skutečně žil na světě, ale ne ve světě a svoje občanství měl jinde. 

Všechny nás Pán povolává. A v různých stádiích našich životů před námi rozprostírá předurčený plán, který máme naplnit. A navíc nám Bůh slibuje, že pokud budeme jednat ve víře a důvěřovat Mu, jeho plán dojde naplnění.

Bible popisuje Satana jako žalobce bratří. Ve Zjevení 12:10 se dočteme, že Satan bratry "dnem i nocí obviňoval před Bohem". Kdykoli je o Satanu v Bibli zmínka, někdo je obviňován. Vidíme ho v podobě hada pokušitele v Genesis a následně se Adam a Eva vzájemně drsně obviňují. Lidé ve Starém zákoně si stěžovali, padli za oběť ranám a apoštol varuje: "Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků" (1.Kor. 10:10-11)

Právě teď Bůh pracuje na přípravě nového světa – nových nebes a nové země – určeného pro jeho lid. A toto nové stvoření bude zahrnovat Nový Jeruzalém, včetně domova pro Kristovu nevěstu. Tento nový Bohem tvořený svět viděl Izajáš a ten pohled ho jistě omráčil. Bůh říká skrze proroka: „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí“ (Izajáš 65:17-18).

Popravdě ne všechny zkoušky jsou testem víry. Často, když procházíme výhní zkoušky, jde Bohu o víc. Čím víc se přiblížíte k Bohu a čím těžší vaše zkoušky jsou, tím víc ve vás totiž Pán pracuje a snaží se dosáhnout něčeho jiného než víry.

Ale nechápejte to špatně: kdykoli naše víra zakolísá, přijdou zkoušky víry. Nikdy nebudeme tak daleko, že bychom je nepotřebovali. Ale naše trápení má ještě jeden důvod: Otec chystá Nevěstu pro Svého Syna.

Pavel svědčí o tom, že sužovaný zkouškami svůj běh dokončil a ve zkoušce víry zvítězil. Napsal:„Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh dokončil, víru zachoval“ (2. Timoteovi 4:7). Jistě Pavel věděl, že má ještě hodně skutků vykonat, čekali ho veliké zkoušky a utrpení, dokázal ale se ctí říci:

„Možná jsem nedorostl v Krista jak bych chtěl a nebyl jsem dokonalý, když ale přišlo na víru důvěřoval jsem Bohu v každé zkoušce. Vím v koho věřím a jsem o tom přesvědčen. Když se nepřítel přižene jako povodeň, vím, že proti němu Pán pozvedne svou korouhev. To vše jsem se naučil ve výhni zkoušek.“

Kristus nemá žádné potěšení z toho, když zkouší Své děti. Bible říká, že Kristus s námi v naších zkouškách cítí a dotýká se ho, když cítí naše slabosti. Ve Zjevení 2, 9 říká církvi: „Znám tvé soužení a chudobu.“ Má tím na mysli: „Vím, čím procházíš. Možná tomu nerozumíš, ale já o tom vím všechno.“

Chce Bůh, abychom byli šťastní? To je častá otázka mnoha křesťanů. Od začátku do konce nám Bible dává jasnou odpověď a ta je určena k tomu, abychom měnili způsob, jakým žijeme.

Ano, Bůh chce, abychom byli šťastní! Jeho touha po tom, abychom byli šťastní, je pevně zakotvená, biblicky založená pravda dokázaná v Písmu. Každá moderní verze Bible mluví o radosti neustále dokola.