Otcova láska k nám, ztělesněná v Jeho Synu, je vyjádřena pečujícím dílem Ducha svatého. A Duch je na lidstvo sesílán, aby zjevoval a oslavoval tuto věčně trvající lásku.
„Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. … Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha“ (Římanům 5:5, 15:30). Duch svatý je věčná láska Otce a Syna. Veškeré Jeho skutky, celá Jeho služba, mají vyjádřit a projevit tuto lásku.
„Kristus ... Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky po čtyřicet let.“ (Židům 3:6‑9, moje kurzíva)
„Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit?… Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ (Lukáš 4,34-35).
Chci se dnes soustředit na tuto větu: „Ježíš mu pohrozil.“ Ježíš chce tuto věc dělat také dnes ve vašem životě. I dnes! Ne v budoucnu, až se konečně stanete dokonalými (protože to se vám nikdy nepovede). Dobrá zpráva je, že Ježíš Kristus dává věřícím moc Ducha svatého, když říká: „Pohrozím satanovi.“ Dělá to ve své milosti, laskavosti a soucitu i tehdy, když sejdeme na scestí nebo zápasíme s hříchem – dělá to právě teď!
„Neviděl jsem spravedlivého, který by byl opuštěn a jehož potomstvo by žebralo o chléb“ (Žalm 37:25). Neuvěřitelná druhá polovina tohoto zaslíbení („jehož potomstvo by žebralo o chléb“) znamená, že chození s Kristem neovlivňuje pouze tebe, ale ovlivňuje i budoucnost těch, které miluješ.
Právě nyní svět směřuje do velkého nepokoje. Budou události a chaos, které přirozeně přinesou strach. Ale Bůh nám řekl: “Moje slovo je ve vás. Jste přikryti stínem mé ruky. A TY JSI MÉ DÍTĚ.” Je na čase, abychom se připoutali záchrannými pásy, otevřeli svoje Bible a mluvili se svým Otcem. On řekl, že nás nenechá klesnout: “Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal” (Skutky 2:25).
Vyzývám vás, abyste si i vy pro sebe přivlastnili toto mocné slovo z Izajáše:
Kvůli možnosti se rozhodnout a přimět k nějaké činnosti, se ptáme sami sebe: „Proč mám takový strach? Proč jsem – co se týče beznaděje – jako na houpačce, jednou nahoře a jednou dole? Proč ve mně budoucnost vyvolává paniku?“
Děje se tak, protože jsme plně nevydali své životy, své rodiny, své zdraví, svá zaměstnání a své domovy do Božích věrných rukou. Neučinili jsme rozhodující skok víry: „Můj Pán je věrný. Ačkoli jsem Jej nesčetněkrát zklamal, On mne nezklamal nikdy. Ať se stane cokoli, uvrhnu svůj život a svou budoucnost do Jeho péče.“
Vím o mnohých věřících, kteří pili z kalichu zoufalství. Zažili taková zranění a prošli tolika zkouškami, že už jsou vyčerpaní. Jsou tak sklíčení, že mají pocit, že stačí jedna další starost, jeden další důvod ke strachu a ztratí veškerou naději. Jsou před zhroucením, na samé hranici sebe sama.
Hospodin nikdy nechtěl, aby žil Jeho lid v panické hrůze, nebo aby se třásl strachy. Dokonce i ve Starém zákoně měl Hospodin lid, jenž věřil v Jeho zaslíbení a nepohnul se ani, když byl obklopen zmatkem. Vidíme to v životě proroka Abakuka, muže, jemuž byla dána vize „konce“ (Abakuk 2:3).
Abakuk viděl lid v posledních dnech, jak je vyčerpaný honbou za svou chamtivostí a žádostivostí. Podle této vize bude v tomto čase převládat strašný duch násilí (viz 1:9). Abakuk to shrnul: „I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu“ (2:16).
„V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem: Odejdi! Proč zasahuješ?“ (Lukáš 4:33-34, NLT).
Miluji toto slovo – zasahovat – které se objevuje ve výše uvedeném překladu.
Můžeš si to ve své Bibli podtrhnout, pokud máš překlad používající toto slovo. Pokud takový překlad nemáš, udělej si poznámku. Bůh, který zasahuje – který hledí na tvé krize a potřeby – a místo toho, aby stál opodál plný obav a úzkostí, zasahuje do problémů ve tvém životě.
Protože se modlíme „Pane, přidej nám víry“, vybízím tě, abys dovolil Bohu zapálit oheň ve tvém srdci. Abraham, náš vzor víry, šel zachránit lid, který byl držen v zajetí nelítostným nepřítelem. (viz Genesis 14:11 16) Tento text k nám hovoří o „krutých dobyvatelích, kteří vše ukořistili pro sebe.“ Ale jeden z přeživších obětí padl k Abrahamovým nohám a přiměl jej učinit rozhodnutí.