Otcova láska k nám, ztělesněná v Jeho Synu, je vyjádřena pečujícím dílem Ducha svatého. A Duch je na lidstvo sesílán, aby zjevoval a oslavoval tuto věčně trvající lásku.
„Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. … Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha“ (Římanům 5:5, 15:30). Duch svatý je věčná láska Otce a Syna. Veškeré Jeho skutky, celá Jeho služba, mají vyjádřit a projevit tuto lásku.
Tak jako Ježíš ochotně přijal Své pověření, stejně učinil Duch svatý. Otec jej dal Synu, který potom seslal Ducha nám na misii lásky. A proto každý skutek Ducha – každá útěcha, kterou přináší, každé zjevení, každé napravování, každé získávání a varování – to všechno vychází z lásky. Předně to vychází z lásky Otce a Syna, ale také z lásky Ducha, neboť Duch svatý opravdu miluje každého, v kom přebývá.
Některým čtenářům to může znít jednoduše, avšak – upřímně řečeno – v těchto dnech narůstajícího zmatku musí být tato pravda vryta do našich srdcí. Abychom byli neochvějní ve dnech, které jsou před námi, musí naše víra spočívat na těchto tvrzeních: Nejsme-li zabezpečeni v Boží lásce k nám, nemůžeme růst v neochvějnosti a důvěře. A nebudeme se moci radovat, pokud jsme zmítáni zuřící bouří.
Prorok Izajáš přirovnává skutky a službu Ducha svatého k lásce a útěše od matky.
„Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení“ (Izajáš 66:13).
Neexistuje větší pojetí lásky než od něžně pečující matky. V dobách trápení má vždy pro své děti laskavé a utěšující slovo.
Tímto obrazem matky nám Duch svatý ukazuje, jak naplňuje své poslání. V podstatě nám prostřednictvím Izajáše říká:
„Jakožto následovníci Ježíše již víte něco o lásce. Teď mi dovolte, abych vám ukázal, jak něžná a trpělivá láska Otce a Jeho Syna míří k vám. Abyste ji pochopili, přemýšlejte o zbožné a něžné mateřské lásce. Stejně tak pracuji já ve vás, stejně tak vám já sloužím.“