Vím o mnohých věřících, kteří pili z kalichu zoufalství. Zažili taková zranění a prošli tolika zkouškami, že už jsou vyčerpaní. Jsou tak sklíčení, že mají pocit, že stačí jedna další starost, jeden další důvod ke strachu a ztratí veškerou naději. Jsou před zhroucením, na samé hranici sebe sama.
Co Bůh říká takto vystrašeným lidem, kteří se chvějí úzkostí? Jaký má lék pro ty, jejichž srdce klesají pod přívaly strachu, jejichž oči se upírají k hrozným událostem, které je čekají? Dává jim toto slovo: „Probuďte se! Vstávejte!“ (viz Izaiáš 51, 17). Bůh nám dává tuto podmínku, aby mohl sejmout pohár závrati z našich rtů: „Probuďte se! Povstaňte!“
Milovaní, v tom všem, co se dnes děje – v době, kdy jsou zlí lidé ještě podlejší a ohavnější a kdy stále narůstá ekonomická krize – potřebuje Boží lid víc než jen povzbudivá poselství. Potřebuje víc než kázání, která na krátký čas napumpují jejich víru. Jeden muž mi napsal: „Vaše poselství se v poslední době dost opakují. Jedno zamyšlení za druhým se snaží povzbudit zoufalé věřící. Zdá se, že jen málo křesťanů dokáže uchopit víru, která nemusí být neustále povzbuzována. Copak neznají Bibli?“
Úplně stejný problém měl Bůh i s Izraelci. Jak Hospodin odpověděl na jejich obvinění? Řekl jim: „Kdo jsi ty, že se bojíš člověka, který umírá, a lidského syna, který dopadá jako tráva?“ (Izaiáš 51, 12). Jinými slovy: „Já jsem vám vložil slova do úst. Přikryl jsem vás Svojí rukou. Slíbil jsem vám, že jste Můj lid. Ale stále nejste přesvědčení, že věrně naplním slovo, které jsem vám dal. Stále se bojíte lidí, kteří uvadnou jako tráva.“
Pavel kázal: „Bůh udělil každému míru víry“ (viz Římanům 12, 3). Každý křesťan dostal určitou míru nebo dávku víry. A tu dávku je třeba budovat, až se z ní stane neotřesitelná, neohrožená víra. Jak k tomu dojde? Víru posiluje k růstu jen jedna věc – když slyšíme Boží slovo a důvěřujeme mu.