„Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně.“ (Matouš 6,6)

Když Ježíš mluvil o tom jít na skryté místo a hledat Otce, mluvil o něčem mnohem skvělejším, než je tajná komůrka. Hovoří o jakémkoli místě, kde můžete být s ním sami v důvěrném společenství.

„Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít. On mne oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne“ (Jan 16,13-14).

Jedinečnou charakteristikou Ducha Svatého je to, že nerad mluví sám o sobě. Nechce, abychom se zaměřili na něj, ale spíše chce, abychom se zaměřili na to, co je jeho poslání - přivádět nás k Ježíši a udržet nás v čistotě a ve svatosti. Neustále pracuje na tom, aby naše srdce poznávala Krista, a má radost, když to všechno hledáme a žádáme.

„On nás zachránil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy“ (2. Timoteovi 1,9).

Každý věřící má svaté povolání od Pána a Bůh slibuje, že pokud budeme jednat ve víře a důvěřovat mu, tento plán uskuteční. Avšak každý, kdo chodil s Ježíšem dlouhou dobu, může dokázat, že při následování Božího povolání narazíme na překážky.

Petr je klasickým příkladem věřícího, který selhal a opět povstal a radoval se z velkého úspěchu. Těsně před ukřižováním zapřel třikrát Ježíše (přečtěte si v Markovi 14,66-72). Ve chvíli, kdy měl úžasnou příležitost přiznat se ke Kristu, jej zapřel. Ale po vzkříšení zažil setkání s Ježíšem tváří v tvář a to vdechlo nový život  a sílu do jeho služby.

Písmo říká: „Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením“ (1. Korintským 1,30). Nenech se odradit výrazy v tomto verši. Jednoduše řečeno, cílem evangelia je vykoupení a Boží milost zahrnuje všechno, co pro nás udělal skrze Krista, aby nás vysvobodil z moci ďábla a přivedl nás do svého překrásného království!

Apoštol Pavel říká: „Choďte Duchem, a nevykonáte žádost těla.“ (Galatským 5,16) Také řekl, „Jsme-li živí Duchem, dejme se Duchem také řídit.“ (Gal 5,25)

Chodit Duchem znamená jednoduše dovolit Duchu Svatému v nás vykonat to, co jej Bůh poslal vykonat. Ježíš řekl o svém Otci,A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky – Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí ani ho nezná. Vy ho však znáte, protože přebývá u vás a bude ve vás.“ (Jan 14,16-17)

„Od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti, od proroka až po kněze všichni klamou … Zastyděli se, že páchají ohavnosti? Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení.“ (Jeremiáš 6,13.15)

Na těch, kdo se drží neochvějné víry, se projeví slavná Kristova moc vzkříšení. Pouze ty a Pán znáte všechny důvěrné aspekty vašeho vztahu – uvede tě v úžas, uchvátí tě, ukáže ti svou slávu!

Význam Krista je shrnut v tomto mocném verši: „V Něm byl život“ (Jan 1,4). On byl – a stále je – pulzující život. Ježíš byl napojen na tajný zdroj, který se nikdy nevyčerpal a který jej stále obnovoval a občerstvoval. Nikdy nebyl otrávený nebo unavený z davu, který se na něj mačkal, a Jeho trpělivost nebrala konce.

Mnozí křesťané se v životě potýkají s obrovskými překážkami. Může to být ztráta zaměstnání, stresující manželství, nemocný blízký, nebo dítě zápasící s vírou. Nezáleží na tom, jak ty neradostné věci možná vypadají, Bůh koná v životě těch, kdo ho milují a vkládají v něho důvěru.

V Bibli čteme o chudé vdově, která byla v beznadějné situaci. Po smrti svého manžela nebyla schopná splácet dluhy a přišel k ní věřitel. Tehdy věřitelé nezabavovali jen majetek; brali si i děti. Zoufalá vdova požádala o pomoc proroka Elíšu.

Ačkoli je zásadní porozumět zásadám vítězné modlitby, samo porozumění tě nepřivede k průlomu. Ve skutečnosti neschopnost modlit se často souvisí s velikou znalostí Písma. Pouze Duch Svatý nás může inspirovat k účinné modlitbě a používá k tomu různé prostředky.

Opravdová modlitba se rodí z pocitu, že něco potřebujeme, z poznání, že musíme žádat Boha, aby zasáhl. Příběh Anny v Bibli nám slouží jako motivace k modlitebnímu životu. Může být nazvána „První dámou modlitby“ protože je první ženou, jejíž prosba byla zaznamenána v Písmu.