Mnozí křesťané se v životě potýkají s obrovskými překážkami. Může to být ztráta zaměstnání, stresující manželství, nemocný blízký, nebo dítě zápasící s vírou. Nezáleží na tom, jak ty neradostné věci možná vypadají, Bůh koná v životě těch, kdo ho milují a vkládají v něho důvěru.

V Bibli čteme o chudé vdově, která byla v beznadějné situaci. Po smrti svého manžela nebyla schopná splácet dluhy a přišel k ní věřitel. Tehdy věřitelé nezabavovali jen majetek; brali si i děti. Zoufalá vdova požádala o pomoc proroka Elíšu.

Ačkoli je zásadní porozumět zásadám vítězné modlitby, samo porozumění tě nepřivede k průlomu. Ve skutečnosti neschopnost modlit se často souvisí s velikou znalostí Písma. Pouze Duch Svatý nás může inspirovat k účinné modlitbě a používá k tomu různé prostředky.

Opravdová modlitba se rodí z pocitu, že něco potřebujeme, z poznání, že musíme žádat Boha, aby zasáhl. Příběh Anny v Bibli nám slouží jako motivace k modlitebnímu životu. Může být nazvána „První dámou modlitby“ protože je první ženou, jejíž prosba byla zaznamenána v Písmu.

Často očekáváme, že Bůh bude jednat jedním ze dvou způsobů: buď tím, že sešle nadpřirozené vylití Ducha svatého, aby mnoho lidí přišlo do jeho království, nebo tím, že sešle soud, aby srazil lidi na kolena, nebo je dokonce zničil. Ale, milovaní, to není Boží způsob jak měnit věci. On si na budování nových věcí vždy používal a používá obyčejné muže a ženy, kterých se dotýká a naplňuje je Duchem svatým a s velkou vírou a mocí je posílá do boje! „Všichni byli naplněni Duchem svatým“ (Skutky 2,4).

Ježíš říká: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (Jan 14,27)

Mnoho křesťanů nosí v srdci starosti, někteří žijí ve strachu, tajně je sužuje panika, nepokoj a bezesné noci. K mnoha lidem na chvíli přijde pokoj, ale zase odejde, a oni jsou opět týráni strachem, nepokojem a stresem. Avšak Zachariáš prorokoval, že Mesiáš přišel „abychom vysvobozeni z rukou nepřátel beze strachu mu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny dny svého života.“ (Lukáš 1,74-75)

„Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše, který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v celém Božím domě“ (Židům 3,1-2).

David uznal velké Boží milosrdenství, když řekl: „Tvou spravedlnost jsem neukryl uvnitř svého srdce, mluvil jsem o tvé věrnosti a spáse, nezatajil jsem tvé milosrdenství a tvou pravdu ve velikém shromáždění.“ (Žalm 40,11)

David byl vděčný Bohu za velkou lásku, protože si byl hluboce vědom svých vlastních selhání. „Dostihly mě mé viny, takže nemohu ani vzhlédnout.“ (Žalm 40,13) Bez ohledu na to, jak zle lidé zhřešili, Boží láska je chce stále zasáhnout. Za tímto účelem poslal svého Syna jako oběť.

„Jeden muž vznešeného rodu odešel do daleké země, aby přijal království a pak se vrátil.“ (Lukáš 19,12)

Ježíš vypráví podobenství o vznešeném muži, který některým ze svých služebníků svěřil stejný díl peněz, se kterými měli hospodařit, zatímco byl na cestách. Po návratu pán požádal služebníky o vyúčtování a hodnotil, jak byl každý z nich zodpovědný.

Moje srdce zpívá s myšlenkou, že v průběhu biblické historie, když Bůh chtěl udělat něco velkého, často hledal osobu, která byla nejméně schopná něco takové učinit. Když chtěl přivést národu proroka, hledal neplodnou ženu jménem Anna. Když chtěl vysvobodit svůj lid z rukou Midjánců, zjevil se Gedeónovi – nejmenšímu z domu jeho otce v kmeni Manases. Když chtěl dát neuvěřitelné zaslíbení muži jménem Abraham, řekl mu, že bude mít potomky tak četné, jako jsou hvězdy na obloze a celý svět bude požehnán skrze ně.

Ve 4. Mojžíšově, kapitolách 13 a 14 najdeme vyjádření pravé víry a nevěry. Deset zvědů, kteří vstoupili do země, se vrátilo a podalo zprávu o tom, co viděli. „Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je její ovoce. Nicméně lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká.“ (Numeri 13, 27-28) Zpráva byla tedy pozitivní i negativní.

„Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš“ (Žalm 32,8-9).