Pro mnoho lidí je těžké přemýšlet o Bohu jako o milujícím Otci. Nemohou jinak, než vidět Boha očima minulých zkušeností s bezbožným otcem nebo otčímem. To je bolestné. Ale poslouchejte, jak Bůh popsal sám sebe Mojžíšovi: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích“ (Exodus 34,6-7).
Kolik křesťanů se nazývá válečníky, ale nikdy nebyli cvičeni nebo přezkoušeni? Slýcháváme o spoustě modlitebních bojovníků napříč křesťanským světem. Ale smutnou pravdou je, že naprostá většina z nich nikdy neprošla tréninkem a tudíž nejsou připravení k boji. Mnoho opravdových věřících odmítá bojovat s ďáblem nebo bojovat proti jeho království.
Když Bůh najde věřícího s žízní a touhou po jeho požehnání, vloží ho do ringu, aby se naučil bojovat. V poslední bitvě bude Pán potřebovat dobře vytrénované bojovníky, kteří přemohou všechny síly pekla.
Každý opravdový následovník Ježíše Krista říká, že chce plnit Boží vůli, přesto však většina křesťanů smýšlí o Boží vůli jako o něčem co je jim vnucováno — něco nepříjemného a těžkého, co jsou nuceni dělat. Představují si Boha tak, že požaduje, aby se člověk poddal tvrdému souboru pravidel a podmínek: „Dělej to mým způsobem nebo ti nepomůžu.“ Jak velmi se mýlí!
„Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem“ (Exodus 6,7).
Bůh touží po tom, abyste ho znali! Především vás chce učit rozpoznávat jeho hlas. Svému lidu, dětem Izraele, se stále znovu zjevoval a projevoval – prostřednictvím velkolepých zachránění a zázračných znamení a divů – a přece pro ně stále zůstával neznámý.
„Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná“ (Žalm 95,10). Bůh říkal: „Přes to všechno jste mi nikdy nedovolili být doopravdy Bohem. Stále jste nevěděli, jak pracuji.“
Pokušení přicházejí a jednoho dne zjistíš, že tvá odolnost vůči nim je čím dál menší. Zdá se ti, že Boží slovo už k tobě nemluví a tvůj modlitební život je mdlý a dál uvadá. Tvá vášeň pro Pána Ježíše, se vytrácí. Co se děje? Možná upadáš do duchovní vlažnosti – ale nepropadej zoufalství. Je pro tebe naděje! Tvůj Spasitel za tebe bojuje, aby tě vytrhl z duchovní apatie a zapálil ve tvém nitru nový oheň Ducha.
Pavel a Barnabáš tvořili první misijní tým, který vyrazil do světa. Tito muži spolu zažívali mocnou a plodnou službu, dokud se mezi nimi neobjevila ostrá roztržka, která je do budoucna ovlivnila.
Ďábel dělá všechno, co je v jeho moci, aby byl jeho hlas slyšet. Jednou měl dokonce drzost přerušit Ježíše, když mluvil v synagoze: „V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: ‚Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží‘. Ale Ježíš mu pohrozil: ‚Umlkni a vyjdi z něho!‘“ (Marek 1,23-25)
Satan měl pouze jeden záměr, když hlasitě křičel hlasem muže, a to vyvolat v celém shromáždění strach. Chtěl, aby každý uvěřil tomu, že má moc a autoritu.
Každý věřící, který chce potěšit Boha svými modlitbami, musí si nejdříve vyřešit otázku: „Slyší skutečně Bůh modlitby a odpovídá?” Je to zdánlivě jednoduchá otázka, na kterou by většina křesťanů určitě odpověděla, „Ano, samozřejmě věřím tomu, že Bůh odpovídá na modlitby.“ Ale ve skutečnosti o tom mnozí nejsou úplně přesvědčeni.
„Vy i Bůh jste svědky, že jsme se k vám věřícím chovali zbožně, spravedlivě a bezúhonně“ (1. Tesalonickým 2,10). Pavel byl skutečným kazatelem, který mohl směle stát před lidmi a svědčit: „S mými spolupracovníky jsme žili bez viny před vámi i Bohem. Naše chování bylo spravedlivé a čisté. Vždy chodím tak, jako by Bůh hleděl na mě a také vy jste svědky toho, jak žiji.“ Chtěl, aby každý věřící měl stejnou moc, jakou měl on při směrování lidí k Bohu. Ta moc je ale podmíněna bezúhonným životem. Jak ale může někdo žít bezúhonně a co charakterizuje takový život?
V církvi mluvíme hodně o duchovním boji, a přesto až příliš mnoho křesťanů neumí odolat nepříteli. Ve skutečnosti jen málo věřících ví, jak se postavit a bojovat, aby nebyli pro ďábla hračkou.