„Vy i Bůh jste svědky, že jsme se k vám věřícím chovali zbožně, spravedlivě a bezúhonně“ (1. Tesalonickým 2,10). Pavel byl skutečným kazatelem, který mohl směle stát před lidmi a svědčit: „S mými spolupracovníky jsme žili bez viny před vámi i Bohem. Naše chování bylo spravedlivé a čisté. Vždy chodím tak, jako by Bůh hleděl na mě a také vy jste svědky toho, jak žiji.“ Chtěl, aby každý věřící měl stejnou moc, jakou měl on při směrování lidí k Bohu. Ta moc je ale podmíněna bezúhonným životem. Jak ale může někdo žít bezúhonně a co charakterizuje takový život?
- Bezúhonný křesťan nemá v srdci podvod ani lež. Pavel tvrdil, že nebyl podvodník, který káže jednu věc, a přitom žije druhou. A také varoval, že někteří muži se chystají prohlašovat, že jsou apoštoly. „Takoví rádoby apoštolové jsou ve skutečnosti podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy“ (2. Korintským 11,13). Pavel řekl: „Bezúhonnost nelze předstírat.“
- Bezúhonný křesťan žije čistý život. „Za naším kázáním nebyl žádný blud ani nečisté pohnutky, nebyl to žádný podvod“ (1 Tesalonickým 2,3). Pavlův důraz je zde kladen na smyslnost a chtíč. Říká: „Nic nečistého nevyšlo z mých úst. Moje řeč byla upřímná a vycházela z čistého srdce.“ Nikdo, jehož srdce bylo očištěno, by již neměl říkat špinavé vtipy, mít sexuální narážky či toulající se oči.
- Bezúhonný křesťan není lstivý, což znamená, že není prolhaný nebo manipulativní. Čestný a otevřený věřící nemá žádné skryté plány. „Víte, že jsme nikdy neužívali lichotky … ani jsme nestáli o lidskou chválu, ať už od vás nebo od jiných“ (1. Te 2,5-6).
To, čím se odlišuje bezúhonný křesťan, je stravující touha oslavit Ježíšovo jméno před všemi lidmi. Takový křesťan by raději zemřel, než aby udělal nebo řekl něco, co by přineslo pohanu Pánu. Protože ačkoli není dokonalý, usiluje o spravedlnost Krista skrze víru.
Proste o to, aby vaše srdce bylo bezúhonné! Když po tom budete toužit celým srdcem, brzy objevíte Boží přízeň ve svém životě. Vaše slova a činy budou mít dopad na ostatní, když budete zcela zaměřeni na Ježíše.