Každý opravdový následovník Ježíše Krista říká, že chce plnit Boží vůli, přesto však většina křesťanů smýšlí o Boží vůli jako o něčem co je jim vnucováno — něco nepříjemného a těžkého, co jsou nuceni dělat. Představují si Boha tak, že požaduje, aby se člověk poddal tvrdému souboru pravidel a podmínek: „Dělej to mým způsobem nebo ti nepomůžu.“ Jak velmi se mýlí!
Věřící, který ví, jak slavné je konat Hospodinovu dokonalou vůli, ji přijme s radostí a nadějí. Přijmout znamená „vzít do náruče“ jako výraz lásky a náklonnosti. Boží vůle není jen pro služebníky nebo hluboce duchovně svaté, ale pro všechny jeho děti. Nový zákon nás nabádá: „[Bůh] nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí“ (Židům 13,21). Bůh touží, abys vstoupil do jeho plánu a vůle pro dnešní den.
První apoštolové měli jedinou touhu — aby každý křesťan znal Boží dokonalou vůli a přijal ji. Pavel psal o bratrovi jménem Epafras: „váš krajan, služebník Krista Ježíše … který o vás stále zápasí modlitbami, abyste stáli pevně a věrně plnili Boží vůli“ (Koloským 4,12). Epafras věděl, že Bůh má se všemi svůj dokonalý plán a pokud by ho přijali, našli by radost a byly by uspokojeny všechny jejich potřeby.
Kristus řekl svým učedníkům: „Nehledám svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal“ (Jan 5,30). „Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal“ (Jan 6,38)
V životě Ježíše nikdy nenastal okamžik, kdy by si nebyl vědom, že jeho posláním na zemi je činit vůli Otce. A to by měla být pravda také o vás. Jakmile přijmete Boží vůli, stane se něco neuvěřitelného — Ježíš se ti dá poznat novým způsobem!