Víme, co to znamená, když je o někom řečeno, že se ho dotkl Bůh? Mohou to být, podle měřítek světa, obyčejní muži a ženy, ale byli o samotě s Bohem a nyní mluví s autoritou a s přesvědčivostí Ducha Svatého. Prorok Daniel byl jedním z nich.

Daniel byl ukázněný, kurážný, neobyčejně nadaný, obyčejný věřící by měl pocit, že se s ním nemůže srovnávat. Ale Daniel je příkladem velkého muže, který byl plně lidský a měl lidské slabosti. Jeho příběh nás má naučit, jak se dotknout Boha – aby se Bůh dotýkal nás.

Prorok Izajáš kázal často o Boží odplatě za hřích. Mluvil o dni zkázy a zoufalství, který přijde na ty, kdo žijí ve vzpouře, a přesto se uprostřed jednoho ze svých nejhrůzostrašnějších poselství o Pánově dni hněvu zastavil a zvolal: „Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat … všechno, co nám Hospodin prokázal … podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství“ (Izajáš 63,7).

Bůh stvořil člověka proto, aby s ním měl společenství. Jeho věčným záměrem bylo, aby měl člověk účast na jeho společenství lásky, přijetí, něhy a opravdového poznání jeden druhého. Pak do světa vstoupil hřích a otřásl celým tím konceptem přátelství, a spolu s hříchem přišel stud, odcizení, oddělení, beznaděj. Ale pak se na scéně objevil Ježíš!

„Vím, že máte mnoho nesnází a pokušení. Radujte se z toho, protože čím obtížnější bude cesta vaší víry, tím více poroste vaše vytrvalost. Když ve všem obstojíte, stanete se skutečně zralými křesťany.“ (Jakub 1,2-4 Slovo na cestu)

Mlhavý oblak, který často padal a zakryl Boží lid, není skvrnou v Božím rukopisu. S Ježíšem přicházejí mraky jako součást Jeho slávy. Mraky opravdu nejsou naši nepřátelé; neskrývají Jeho tvář. Nejedná se o varování před blížící se bouří. Jakmile pochopíte, že mraky jsou nástroji Boží lásky, neměli byste se jich již obávat.

Nikdy nebudete rozumět svým zkouškám a utrpením, dokud nepochopíte význam svatých mraků.

„Hospodin šel před nimi ve dne v oblakovém sloupu, aby je cestou vedl ... !“ (Exodus 13,21)

Král David řekl: „Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů … je jich víc, než se dá vypovědět.“ (Žalm 40,6)

„A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože!“ (Žalm 139,17)

Když jsem stoupal vzhůru po venkovské silnici v New Jersey, měl jsem dobrý rozhovor s Pánem. Plakal jsem: „Pane, nemůžu žít se strachem a starostmi všeho druhu. Chci čelit tomu, co budoucnost přináší v pokoji, radosti a prosté důvěře! Chci úplnou svobodu od všech strachů a starostí!“

„Tu přišel jeden představený synagogy … a sotva (Ježíše) spatřil, padl mu k nohám a úpěnlivě prosil: ‚Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!‘“ (Marek 5,22)

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; text-align: right; font: 15.0px 'Times New Roman'; color: #000000} p.p2 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; text-align: right; font: 15.0px 'Times New Roman'; color: #000000; min-height: 17.0px} span.s1 {font-kerning: none}