„Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít. On mne oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne“ (Jan 16,13-14).
Jedinečnou charakteristikou Ducha Svatého je to, že nerad mluví sám o sobě. Nechce, abychom se zaměřili na něj, ale spíše chce, abychom se zaměřili na to, co je jeho poslání - přivádět nás k Ježíši a udržet nás v čistotě a ve svatosti. Neustále pracuje na tom, aby naše srdce poznávala Krista, a má radost, když to všechno hledáme a žádáme.
Ježíš shromáždil své učedníky k poslednímu společenství předtím, než měl odejít. Byl to pro ně čas plný smutku, protože měli přijít o jediný zdroj útěchy. Ježíš byl jejich průvodcem a učitelem, jejich radostí, pokojem, nadějí a láskou, ale teď je opouštěl. Nerozuměli daru, který měl přijít po tomto rozloučení.
Umíte si představit otázky, které se jim honily hlavou? „Kdo nás teď povede? Kam budeme chodit pro slova věčného života? Řekl nám, abychom šli do celého světa a kázali evangelium v jeho jménu, ale odkud přijde potřebná moc? On je vším, co jsme dosud poznali, a celý náš svět jsme postavili okolo něho!“ Ježíš četl jejich myšlenky. Věděl, čemu budou brzy čelit: těžkostem, bídě, pronásledování, dokonce i mučení pro jeho jméno. „A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věky“ (Jan 14,16). A ujistil je: „Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám“ (Jan 14,18).
Zdá se jednoduché uvěřit, že Duch Svatý byl poslán do světa, ale už je těžší věřit tomu, že byl poslán k nám osobně. Kdyby se před vámi najednou zjevil Ježíš, mluvili byste s ním? Jistěže ano! Stejně tak chce Duch Svatý mít s vámi osobní vztah, být vaším utěšitelem, průvodcem a stále přítomným společníkem.