„Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně.“ (Matouš 6,6)
Když Ježíš mluvil o tom jít na skryté místo a hledat Otce, mluvil o něčem mnohem skvělejším, než je tajná komůrka. Hovoří o jakémkoli místě, kde můžete být s ním sami v důvěrném společenství.
Máte místo, kde se modlíte? Máte ve zvyku zavírat se s Bohem? Může to být ve vašem autě, když jedete do práce, do školy nebo domů. Duch svatý vás volá a váš duch reaguje, „Musím mluvit dnes se svým Otem!“ Modlitební návyk, každodenní praxe přicházet před Boha, je životně důležitý pro váš duchovní růst.
Ježíš varoval před pokrytectvím v modlitbě. Udělal jasný rozdíl mezi těmi, kdo hledají Boha na skrytém místě, a těmi kdo se modlí, aby je ostatní mohli považovat za svaté. Pokrytci jsou herci, kteří se dělají svatými, aby dostali chválu od druhých. Ježíš řekl, že v církvi je mnoho takových herců: „Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu.“ (Mt 6,5)
Až příliš mnoho křesťanů nepraktikuje nádherné každodenní společenství s Pánem. Drtivá většina se modlí pouze v církvi, při jídle, a možná ještě prohodí pár rychlých slov k Bohu, než jdou do postele. Milovaní, není žádná moc v tomto nahodilém, znovu a znovu opakovaném modlení. Bůh vidí do hloubky vašeho bytí, touží po vás a po tom, abyste ho hledali celým svým srdcem.
Bůh stojí o to, abyste k němu denně přicházeli. „Blahoslavení jsou ti, kdo zachovávají jeho svědectví a hledají ho celým srdcem.“ (Žalm 119,2)