Jak vypadá Bůh? Víme, že je duchem a že je pro nás neviditelný; ve skutečnosti Boží slovo říká „Boha nikdo nikdy neviděl.“ (Jan 1,18)

Součástí poslání Ježíše na zemi bylo zjevit nám nebeského Otce. Když se měl Kristus vracet na nebesa, řekl svým učedníkům, že vědí, kam jde, a cestu znají. Nicméně Tomáš oponoval: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ (Jan 14,5) Jinými slovy „Když odejdeš, jak jen se dostaneme k Otci? Ty sám jsi nám řekl, že jsi jedinou cestou k němu.“

Když prorok Izajáš předpověděl příchod Krista a jeho království, zdůraznil, jak budou vypadat Kristovi opravdoví služebníci. Popsal naši službu v posledních dnech, když řekl: „Chci, abyste znali znaky opravdových Božích lidí, těch, kteří budou sloužit těsně před tím, než přijde se svou vládou Kníže pokoje.“

Prorok začíná slovy: „Hle, král bude kralovat spravedlivě“ (Izajáš 32,1). Pak dodává: „Každý z nich bude jako skrýše před větrem a úkryt před průtrží mračen, jak tekoucí vody ve vyprahlém kraji, jako stín mohutné skály v žíznivé zemi.“ (Iz 32,2)

Když byl Ježíš ukřižován, vzal Josef, bohatý muž z Arimatie, tělo Spasitele a umístil ho do vlastní hrobky. Pak byl přivalen masivní kámen, aby zapečetil vchod do hrobu - způsobil, že se všichni z následovníků Mistra cítili hluboce zlomeni a sklíčeni. Písmo říká, že skupina žen, včetně Marie Magdalény, seděla naproti hrobce a pravděpodobně se ptala: „Co teď bude, když je Ježíš pryč? Jak můžeme pokračovat?“ (viz Matouš 27, 57-61)

Bůh mluvil k Izajášovi o služebníku, který je potěšením jeho srdce: „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení.“ (Izajáš 42,1) Kdo je tím, koho Bůh drží a pozvedá a vede jeho každý krok? Kdo je jeho vyvoleným — ten, ve kterém má zalíbení?

Vždycky bývala neděle vyhrazena jako den Páně, den uctívání Boha a den odpočinku od všech činností. Dnes však neděle již není odděleným dnem. Je smutné, že mnoho křesťanů už nevidí neděli jako den pro křesťanské činnosti. A tak vidíme miliony věřících směřovat ke svým rodinným úkrytům — srub v horách, chalupa na venkově, chata u jezera. Neděle je pro ně důležitým dnem pro plavby na lodích, plavání, lyžování, vyjížďky nebo výlety.

„Tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.“ (Římanům 12,5) Vírou jsme jednou z mnoha částí Kristova těla, přijati do jedné rodiny. Již zde není černý, bílý, žlutý, hnědý, žid nebo pohan. Všichni jsme jedné krve – jedním novým stvořením – v Kristu Ježíši! Jen díky Kristově oběti na kříži se může člověk stát svatým, ne na základě dobročinnosti, spravedlivých činů, lidského úsilí nebo tělesným snažením.

Bůh Otec posadil Ježíše na trůn jako krále nad všemi národy a vší přírodou, a jako Pána jej ustanovil i nad církví, proto nezáleží na tom, jak to vypadá z vnějšku. Může se zdát, jako by se vše vymklo kontrole a ďábel přebral vládu nad světem, ale pravdou je, že Bůh položil Ježíši všechno pod nohy.

Bůh koná slavné dílo a o svou slávu se s nikým nedělí. Ke své práci potřebuje čisté nádoby. Ve vrcholném okamžiku, kdy jeho požehnání i moc plynou přes jeho lidi, říká: „Teď se zastav a nech všechno stát, protože chci prozkoumat tvé srdce.“

Mojžíš se setkal s Bohem často dramatickým způsobem; Slovo nám říká, že: „ukázal se mu Hospodinův anděl v ohnivém plameni uprostřed keře“ (Exodus 3,2). Tehdy Bůh povolal Mojžíše, aby vyvedl děti Izraele ven z otroctví Egypta. Mojžíš následoval Pánovo vedení a jeho život se úplně změnil. Vrátil se ke svému tchánu Jitrovi.

Někteří věřící přechovávají hněv vůči Bohu, což může být velmi nebezpečné. Je smutné, že se zvyšuje počet zklamaných služebníků, vyhořelých a v hněvu vůči Bohu, kteří odchází od svého povolání. Zatímco je to těžké pochopit, spousta jedinců to zdůvodňuje, „Byl jsem horlivý, věrný - dal jsem ze sebe to nejlepší - ale čím horlivěji jsem pracoval, tím méně jsem viděl výsledků. Můj sbor mě nedoceňoval a všechny mé modlitby se jevily marné. Teď jsem si dal pauzu, abych promyslel, co dál.“