Bůh mluvil k Izajášovi o služebníku, který je potěšením jeho srdce: „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení.“ (Izajáš 42,1) Kdo je tím, koho Bůh drží a pozvedá a vede jeho každý krok? Kdo je jeho vyvoleným — ten, ve kterém má zalíbení?
Odpověď nalézáme v Matoušově evangeliu: „Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.‘“ (Matouš 3,16-17) Původní slovo zde pro „mám zalíbení“ je „potěšení“. Bůh říká: „Moje duše má potěšení v mém Synu, Ježíši Kristu!“
Ve Starém zákoně bylo Hospodinu obětováno nespočetně ovcí a dobytka, přesto Bible říká, že žádná z těchto obětí nepřinesla Hospodinu potěšení: „V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.“ (Židům 10,6) Přesto v dalším verši čteme tato úžasná Ježíšova slova: „Proto jsem řekl: ‚Zde jsem, abych … konal, Bože, tvoji vůli‘“ (Žd 10,7).
Kristus přišel na zem, aby udělal to, co nemohla udělat žádná jiná oběť. Bůh pro Ježíše zde na zemi připravil fyzické tělo — tělo, které poskytlo závěrečnou, dokonalou oběť. Ve skutečnosti Bůh se ponížil pro naši záchranu. Vzal na sebe naši přirozenost. Vzdal se bohatství nebe, aby se stal pro nás chudým a obětoval svůj život, aby nás vykoupil.
Od založení světa měl Bůh jen jeden plán: usmířit padlé, hříšné lidstvo a přivést nás svou milostí zpět do své blízkosti. Boží plán byl jednoduchý. Říkal: „Pošlu svého syna jako osvoboditele a poté co zemře, bude vzkříšen a bude stát přede mnou.“
Pavel řekl: „Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.“ (1. Petrova 3,18) Bůh nikdy neospravedlní člověka za žádné jeho dobré skutky. On uzná jen Krista, služebníka, ve kterém má dokonalé zalíbení a potěšení!