Ježíš jednou řekl: „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti“ (Jan 10,10).

V ponebesí zuří válka a lidé, kteří žijí bezbožně, se nevědomky stávají pěšáky. Jejich srdce jsou otevřená na temnotu a začínají své ruce pozvedat proti tomu, o čem ví, že je nejmilejší Božímu srdci.

Bůh mluví k lidem skrze svého Ducha a jeho hlas nám ujasňuje: „Ač vám dával Panovník chléb soužení a vodu útlaku, on, tvůj učitel, už se nebude držet stranou. Na vlastní oči uzříš svého učitele a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní,‘ ať budete chtít doprava nebo doleva.“ (Izajáš 30,21-22)

Ježíš přišel na tento svět jen z jediného důvodu – získat a zachránit ztracené duše. „Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“ (Lukáš 19,10) Také ustanovil naše poslání, když řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Marek 16,15)

Petr píše: „Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky“ (2. Petrova 2,9). A na jiném místě apoštol Pavel píše: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko, abyste mohli obstát“ (1. Korintským 10,13).

„Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven lidskýma rukama, to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvořenému světu.“ (Židům 9,11)

Tak jako velekněz vystupoval po schodech na svaté místo v Den smíření, náš velekněz Ježíš vystoupil do nebeského stánku. A skutečně Jan popisuje vidění Ježíše v jeho kněžském rouchu: „a uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný dlouhým rouchem, na prsou opásaný zlatým pásem.“ (Zjevení 1,13)

„Pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry“ (Římanům 9,30).

Jedním z nejničivějších nepřátel naší víry je zranění. Dříve či později tě někdo zraní a také ty někoho zraníš, byť neúmyslně. To vyžaduje dvě odpovědi: Když tě někdo zraní, budeš mít víru a budeš dostatečně poslušný na to, abys řekl: „Odpouštím ti to“? A pokud ty zraníš někoho druhého, budeš dostatečně pokorný na to, abys řekl: „Odpusť mi, prosím“?

Když čteme Pavlův dopis Efezským, vidíme, že je obšírně chválí. Oslovuje je: „svatým v Efesu a věrným v Kristu Ježíši … Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu“ (Efezským 1,1-3).

Je moudré si dobře zapamatovat, že bez ohledu na to, jak čistě, svatě a bez poskvrny se cítíš, a jak si myslíš, že jsi v bezpečí, nevyhneš se pokušením! Pokud miluješ Ježíše, stal se tvým spasitelem a vládcem tvého srdce i mysli, v pekle si tě označili. Satan se tě pokusí srazit na zem, a je moudrý věřící, který si to uvědomí a připraví se na bitvu.

V příběhu Sodomy a Gomory čteme, že tam vládla hnusná zvrácenost a Bůh tím nebyl potěšen. Poslal do Sodomy dva anděly, aby varovali Lota, Abrahamova synovce, před zničením města. Lot byl spravedlivý muž (viz Genesis 18,19), který žil v Sodomě, městě plném bujícího zla. Bůh ho chtěl varovat před blížící se zkázou, aby mohl se svou rodinou uniknout.