Petr píše: „Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky“ (2. Petrova 2,9). A na jiném místě apoštol Pavel píše: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko, abyste mohli obstát“ (1. Korintským 10,13).
Je jasné, že nás Bůh nechce ponechat ve zkouškách. Nemá žádnou radost ze zkoušení svých dětí — ale z výsledků zkoušek! Je jen jeden způsob, jak uniknout ze zkoušky, a to tím, že zkoušku složíme. Přemýšlejte o tom. Když jste byli ve škole, podařilo se vám zkoušce nějak vyhnout? Buď jste závěrečnou zkoušku složili — nebo ne a propadli jste.
To byl případ starověkého Izraele, když ho Bůh přivedl k Rudému moři. Bůh zkoušel svůj lid. Přivedl je na samý okraj zničení tím, že byli obklopeni ze stran horami, před nimi bylo moře a v zádech měli nepřítele (viz Exodus 14).
Jakubovo rčení: „když na vás přicházejí rozličné zkoušky“ (Jakub 1,2) odkazuje zpět na zkoušení Izraele. To rčení znamená: „být v propasti a obklopen nepřáteli.“ To je to, co se stalo Izraeli — Bůh připustil, že se dostal do lidsky bezvýchodné situace. Bůh chtěl, aby jeho lid uznal svoji bezmocnost a řekl: „Vzpomeňme si, jak nás Bůh vysvobodil od pohrom a anděla smrti. Bůh nás osvobodil tehdy a udělá to znovu! Radujme se z jeho věrnosti.“
Divíš se, jak mohl Bůh očekávat, že Izrael bude takto reagovat? Konec konců byli jenom lidi. Ale Bůh chce něco i od každého z nás, kteří se nacházíme ve všelijakých problémech. Přeje si, abychom mu vzdali oběť díků.
Jakub objevil toto tajemství, nabádal: „Mějte z toho jen radost“ (Jakub 1,2). Řekl tím: „Nevzdávej se! Postav ve svém srdci oltář, na kterém uprostřed svých zkoušek obětuj oběť díků.“ To, jak se zachováš v krizi, určuje tvoje další následování Boha. Tak mu přines oběť díků!