Naše nedůvěra zarmucuje Hospodinovo srdce více než cokoli jiného. My křesťané bojujeme proti tělesným hříchům, ale Bůh se stará také o hříchy srdce – když pochybujeme o Jeho Slovu či váháme nad Jeho věrností. Ty zásadní problémy, na nichž nejvíce záleží, se více týkají toho, jak člověk přemýšlí, než co dělá.

„Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky. Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu“ (Přísloví 3:25-26).

Mnozí se ptají otázky, na které není jednoznačná odpověď. Bude brzo hospodářská krize? Čelíme velké ekonomické krizi, před kterou nás poslední dobou ministři a ekonomové varují?

Nikdo na zemi doopravdy nezná odpovědi na tyto otázky. Ekonomové poskytují protichůdné předpovědi, a takzvaní proroci rozesílají různé matoucí a hrůzostrašné varování. Věřím, že pravé proroctví nabízí nadějí a útěchu Božímu lidu, který žije z víry.

Bůh dal Mojžíšovi děsivý příkaz: „Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu. Pošlu před tebou svého posla...Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“ (2. Mojžíšova 33:1-3).

Boží lid se úplně vymknul kontrole kvůli svým žádostem a modlářství (viz Exodus 32:25). Jejich bohem se stalo zlato a vše co chtěli, bylo tancování, hraní si a naplňování svých hříšných žádostí. Jen synové Léviho stáli o Boží svatost.

Prorok Daniel předvídal, že v posledních dnech budou lidé moudří a soudní, co se týče Boha – vytříbený a vyzkoušený pozůstatek chápající Boží Slovo. „Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni. Svévolníci budou jednat svévolně; žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí“ (Daniel 12:10).

„Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Efezským 2:8-9).

Náš život v Kristu začíná milostí, pokračuje milostí a skončí milostí. Jakmile ji uchopíme, budeme žít ve svobodě a ne ve svázanosti; s radostí a ne se starostmi; s potěšením a ne s hrůzou. Prožívání Boží přítomnosti bude radostným darem, protože pochopíme, že již nejsme služebníci, nýbrž jsme Ježíšovi přátelé.

Modlitba je tajemstvím duchovního růstu, ale pokud přicházíme k trůnu jen kvůli svým vlastním potřebám a svému osobnímu povznesení, je to sobecké. Bible nám ukazuje, že nemáme zapomínat na opravdové modlitby za lidi kolem nás a dává nám příklady, jak lze modlitbami pomáhat (viz 2. Korintským 1, 11).

Lidé často říkají: „Budu se za tebe modlit,“ ale pomodlí se jednou dvakrát a pak rychle na potřeby druhého zapomenou. Skutečný modlitební služebník je ten, kdo se za potřeby ostatních modlí vytrvale. Nepomodlí se za ně jednou a dost. Ne, přimlouvá se den co den.

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 8.0px 0.0px; line-height: 16.0px; font: 11.0px Calibri} p.p2 {margin: 6.0px 0.0px 5.0px 0.0px; line-height: 5.0px; font: 11.0px Calibri}

Každý pastor, kazatel i evangelista potřebuje modlitebníky, kteří se za něj budou bez ustání přimlouvat. Mohu vás ujistit, že celé roky jsem byl nesen na modlitbách věrnými křesťany.

V Písmu čteme, že když byl Petr spoutaný ve vězení, „církev se za něj stále modlila k Bohu“ (Skutky 12,5). A Bůh Petra skrze tyto přímluvné modlitby zázračně vysvobodil.

Někteří učitelé Bible tvrdí, že nemáme víru, pokud žádáme Boha o tu samou věc znovu a znovu. To je kacířské tvrzení! Bůh nás žádá, abychom prosili, hledali a tloukli - pokorně a úpěnlivě volali k Němu. (viz Matouš 7:7-8). Od úplného začátku obraceli věrní služebníci Boha Jeho zaslíbení v modlitby:

V Žalmech David velebí velké Boží požehnání, které dostávají ti, kdo Bohu důvěřují.

„Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. Ukrýváš je u sebe ve své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku“ (Žalm 31:20-21).

„A jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci“ (Filipským 1:6-7).

Zde je vidět Pavlova láska k Filipským. A kvůli této velké lásce s nimi trpí, protože procházejí těžkostmi.

Před pár lety dva naši přátelé ztratili zaměstnání a museli se se svými dětmi přestěhovat do malého bytu.