„Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Efezským 2:8-9).
Náš život v Kristu začíná milostí, pokračuje milostí a skončí milostí. Jakmile ji uchopíme, budeme žít ve svobodě a ne ve svázanosti; s radostí a ne se starostmi; s potěšením a ne s hrůzou. Prožívání Boží přítomnosti bude radostným darem, protože pochopíme, že již nejsme služebníci, nýbrž jsme Ježíšovi přátelé.
Avšak když porozumíme úžasnému daru milosti a uchopíme jej, nebude tím odstraněna naše odpovědnost ukázněně chodit s Pánem. Milost nás nezbavuje povinnosti neustále hledat Jeho tvář.
Radím vám: Nezanedbávejte modlitbu, ale modlete se s pomazáním Boží milosti. Čtěte Bibli s milostí, jinak místo poučení a povzbuzení budete cítit zavržení a strach. Proč? Protože Boží milost nám ukazuje naši neschopnost a zároveň nás zmocňuje, abychom porozuměli Boží schopnosti. A dbejte na to, ať nikdy neodejdete ze své skupiny, jíž se zodpovídáte, od těch křesťanů, kteří vás milují, povzbuzují i vyzývají.
Milost na nás stéká z Hospodinova trůnu a přitahuje svět skrze naše životy a naše svědectví. Když na nás lidé uvidí Boží milost, poznají, že naše srdce vítězí díky milosti a ne díky skutkům.