Každý pastor, kazatel i evangelista potřebuje modlitebníky, kteří se za něj budou bez ustání přimlouvat. Mohu vás ujistit, že celé roky jsem byl nesen na modlitbách věrnými křesťany.
V Písmu čteme, že když byl Petr spoutaný ve vězení, „církev se za něj stále modlila k Bohu“ (Skutky 12,5). A Bůh Petra skrze tyto přímluvné modlitby zázračně vysvobodil.
Pavel o přímluvné modlitby pouze nežádal, ale sám se takto modlil za druhé. Věděl, že to je součást jeho povolání jako služebníka evangelia. Napsal Filipským: „Všem bratřím v Kristu Ježíši…i biskupům a jáhnům…děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás…a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím… protože vás všechny mám v srdci“ (Filipským 1,1.3-4.7).
Obdobně napsal Pavel Římanům: „Bůh…je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji při všech svých modlitbách“ (Římanům 1,9-10). Slovo „pamatuji“ znamená „mluvím o vás a vašich potřebách k Pánu“. Jednoduše řečeno, Pavel nežádal od ostatních, aby dělali něco, co by nebyl ochoten udělat sám.
Víte o bratrovi či sestře, který se potýká s problémy? Pokud ano, tak o tom pouze řeknete ostatním, nebo přinesete jejich jména před Pána a bojujete za ně v modlitbě?
Toužíte po tom stát se přímluvným modlitebníkem? Když věrní křesťané vytrvale hledají Hospodina a předkládají Mu s dětskou vírou potřeby svých bratrů a sester, dějí se mocné věci.