„Velikým ziskem je zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má … Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni.“ (1. Timoteovi 6,6.8)

Možná jsi měl sen týkající se tvého povolání, ale někde na cestě se objevila překážka a ty jsi ztratil směr. Brzy ses dostal z cesty úplně a uvědomil sis, jak snadné je nechat se vykolejit. Začínal jsi plný energie, ale věci se tvrdou realitou změnily.

Svatý, oddělený život nebývá už často předmětem kázání, protože se obáváme, že by to mohlo urazit návštěvníky a nebylo by to k nim laskavé. Ale když Duch začne pracovat, vždy v nás vzbudí touhu po svatosti, touhu podobat se Kristu. „Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘“ (1. Petrova 1,14-16)

Devátá kapitola zjevení nás varuje před celosvětovou invazí kobylek: „Z toho dýmu vyšly na zem kobylky a byla jim dána moc, jakou mají pozemští štíři“ (Zj 9,3).

Za tímto hrůzným rojem kobylek bude stát sám satan. Nebude se jednat ve skutečnosti o hmyz, ale budou to lidé ovládaní satanem: „jejich tváře byly jako tváře lidí“ (Zj 9,7). Tyto kobylky jsou popsány jako válečníci: „Měly hrudní pancíře jako ze železa a zvuk jejich křídel jako zvuk mnoha vozů s koňmi běžícími do boje“ (Zj 9,9).

„Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!“ (Žalm 16,1)

Pán je s námi, ať jsme kdekoli: doma, v práci, v církvi, při nákupech. Je s námi v autě, letadle, v metru. David říká, že Bůh nás chrání před zlem, chrání nás před útoky a nemocemi – zkrátka Bůh slíbil, že zmaří všechny možné zbraně vytvořené proti jeho dětem.

Pavel nám říká, že Bůh nás adoptoval jednoduše proto, že nás miluje: „Abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém nejmilejším“ (Efezským 1,5-6).

Můžeš říci: „Vím, že Boží slovo říká, že jsem přijatý a vím, že Ježíš mi dal přímý přístup k trůnu milosti. Ale já se příliš ostýchám přiblížit se. Stále zápasím se silným pokušením a stále hřeším. Jediná modlitba, kterou mohu vyslovit je: ‚Bože, pomoz mi.‘“

„V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním“ (Zjevení 12,7-9).

„Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je“ (Jan 8,2).

Když Petr a Jan posloužili zmrzačenému žebráku před branou do chrámu a ten muž byl uzdraven, začali neohroženě zvěstovat pokání a sloužit lidem. „Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.“ (Skutky 4,4) To mělo za následek, že velekněží „dali předvést Petra a Jana a vyslýchali je: ‚Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?‘“ (Skutky 4,7)

Lidé, kteří tráví čas s Ježíšem, se jej nemůžou nabažit! Jejich srdce chtějí znát Pána stále více, chtějí mu být čím dál blíž, chtějí růst v poznávání Jeho cest.

Apoštol Pavel mluví o „míře víry, kterou člověku Bůh udělil“ (Římanům 12,3). Chce tím říct, že každý jsme obdrželi určitý stupeň poznání Krista.