„Velikým ziskem je zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má … Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni.“ (1. Timoteovi 6,6.8)
Když se věřící rozhodne vstoupit do hlubšího obecenství s Bohem a plně mu vydat svůj život, pravděpodobně se setká s těžkostmi. Možná dokonce zažije, že bude sražen ze svého „vysokého koně“, což doslova se stalo apoštolu Pavlovi (nazývanému také Saul). Saul šel sebejistě do Damašku, když „náhle zazářilo kolem něho světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ (Skutky 9,3-4)
Tato slova připomněla Pavlovi událost, která se stala před několika měsíci, když byl Štěpán ukamenován a on byl u toho. Od té doby prožíval dlouhé noci plné nepokoje, sužoval ho neklid a zmatek. Viděl totiž něco, co jím otřáslo - Štěpánovu tvář, když čelil smrti. Jeho tvář byla obrácena k nebi, zrcadlila se na ní Boží svatá přítomnost a jeho slova měla velkou moc, když prohlásil: „Hle! Vidím nebesa otevřená a Syna člověka stojícího po pravici Boží … Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ (Skutky 7,56.59) Tento skromný muž zjevně neměl strach ze smrti.
Pavel, nejvíce oddaný farizej, si uvědomil, že Štěpán měl něco, co on neměl - něco, co jeho životu chybělo. Padl na zem a zvolal: „Kdo jsi, Pane?“ a Ježíš mu řekl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ“ (Sk 9,5). Pavel prožil nadpřirozené zjevení, a takto začala jeho zázračná přeměna v oddaného následovníka Ježíše a „vyvolenou nádobu“ (Sk 9,15).
Tato scéna je vzorem odevzdaného života. Když se rozhodneš hlouběji poznat Krista, Bůh ti do cesty postaví Štěpána. Budeš konfrontován někým, jehož tvář odráží Ježíše. Takový člověk se nezajímá o věci světa, ani nestojí o pochvalu od lidí. Záleží mu jen na tom, aby potěšil Pána. Jeho život odhalí tvé sebeuspokojení a kompromisy a hluboce tě usvědčí.
Tvé srdce může být jako srdce Pavla, když toužíš se Ježíši vydat a vrátíš Ježíši život, který ti dal.